30 Cdo 2086/2009
Datum rozhodnutí: 10.03.2011
Dotčené předpisy: § 11násl. obč. zák., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 2086/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. G. B. , zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýních, Západní č. 449, p. Hostivice, proti žalované obchodní společnosti MAFRA, a.s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, IČO 45313351, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 75/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2008, č.j. 1 Co 219/2008-190, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. března 2007, č.j. 37 C 75/2006-108, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. května 2007, č.j. 37 C 75/2006-160, a usnesení ze dne 13. září 2007, č.j. 37 C 75/2006-173, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná odstranila z internetových stránek http://www.idnes.cz a http://www.mobil.cz články uvedené ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná na internetových stránkách http://www.idnes.cz a http://www.mobil.cz na první straně a na prvním místě vlevo v horní polovině uveřejnila omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na titulní straně nejbližšího pondělního nebo pátečního vydání deníku MF Dnes a po dobu 3 dnů v každém dalším vydání na stejném místě a ve stejném rozsahu omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 5,000.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 obč. zák. a výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení placených státem.


K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. srpna 2008, č.j. 1 Co 219/2008-190, rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 15. května 2007, č.j. 37 C 75/2006-160, a ve znění usnesení ze dne 13. září 2007, č.j. 37 C 75/2006-173, podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud věc posoudil podle § 11násl. obč. zák. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, s výjimkou tvrzení o důvodech protahování rozvodu a teorii rozkopávání dveří. Žalobcem požadovanou omluvu za informaci o osobních a rodinných záležitostech však shledal z hlediska § 13 odst. 1 obč. zák. za nepřiměřenou, neboť nevystihuje neoprávněný zásah a jeho intenzita není objektivně natolik závažná, aby bylo namístě přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 19. listopadu 2008 dovolání, doplněné podáním ze dne 28. dubna 2009. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Je přesvědčen, že v předmětné věci jde o právní otázky, které doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny např. otázky rozsahu presumpce neviny z pohledu informování o věcech v trestním řízení, otázky informování o věcech v trestním řízení, zejména zásad a pravidel a také otázky odpovědnosti médií, resp. vydavatelů či provozovatelů v takových případech, tedy existence a rozsah odpovědnosti v rámci informování o věcech trestních a za situace, kdy jsou mimo jiné i poskytovány informace ze strany orgánů činných v trestním řízení a v neposlední řadě o stylizaci omluvy v případě, že se jedná o sérii článků na sebe obsahově navazujících a spolu souvisejících. Dále dovolatel poukazuje, že jde o otázky, které jsou řešeny v rozporu s hmotným právem tedy otázky hodnotících soudů a přípustnosti kritiky, otázky zásahu do osobnostních práv v objektivním slova smyslu a otázky hodnocení skutkových tvrzení či hodnotících soudů v kontextu celku, v němž byly sděleny. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že podle jejího názoru nejsou dány důvody přípustnosti dovolání a navrhla jeho odmítnutí případně zamítnutí.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. července 2000 sp.zn. 30 Cdo 1682/2000, rozsudek téhož soudu ze dne 30. dubna 2007 sp. zn. 30 Cdo 2951/2006 a usnesení téhož soudu ze dne 11. listopadu 2004 sp. zn. 30 Cdo 522/2004). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalované náklady spojené se zastoupením advokátkou v době podání vyjádření k dovolání, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátce v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalované 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2011 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu