30 Cdo 2043/2001
Datum rozhodnutí: 06.12.2001
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2043/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, rozhodl ve věci nezl. B., nar. 28. 6. 1987, nezl. M. a nezl. A., obou nar. 31. 10. 1989, J., zastoupených Městskou částí P., jako kolizním opatrovníkem, dětí matky M. J. a otce M. J., zastoupeného advokátem, o výchovu a výživu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. P 19/2000, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2001, č. j. 20 Co 568/2000-90, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. října 2000, č. j. P 19/2000-80, svěřil nezl. B., nezl. M. a nezl. A. J. pro dobu po rozvodu manželství do výchovy matky. Otci uložil povinnost platit na ně výživné částkou 3.000,- Kč měsíčně pro B., 2.200,- Kč pro M. a 2.200,- Kč pro A. Dále uložil otci zaplatit k rukám matky nedoplatek na výživném za období od 1. 7. 1998 do 31. 5. 2000 ve výši 30.800,- Kč ve třech stejných splátkách, a to první splátku do konce června 2001, druhou splátku do konce prosince 2001 a třetí splátku do konce června 2002, pod ztrátou výhody splátek nezaplacením jedné z nich.

Odvolání otce proti tomuto rozsudku, které směřovalo pouze proti výroku o nedoplatku na výživném, bylo shora označeným usnesením Městského soudu v Praze podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto jako opožděně podané.

Proti tomuto usnesení podal otec (dále též dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., tj. že mu byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že odvolání proti rozsudku Obvodnímu soudu pro Prahu 1, které bylo mylně adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 4, bylo podáno na poště včas, a že posledně uvedený soud pochybil, když v dostatečně dlouhé lhůtě (7 dnů) nedoručil odvolání příslušnému soudu. Vytýká mu zejména, že se nezabýval obsahem odvolání, z něhož bylo zřejmé, kterému soudu je určeno. Současně zdůrazňuje, že v odvolání je správně uvedena spisová značka Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy uvedení Obvodního soudu pro Prahu 4 v hlavičce návrhu je pouze administrativním pochybením. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky, který je podle § 10a o. s. ř. dovolacím soudem, z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu použitá zkratka o. s. ř. znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem a že splňuje formální i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1, 2 o. s. ř., shledal, že dovolání je sice přípustné, ale není opodstatněné.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo odvolání otce proti rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto.

Podle ustanovení § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení § 204 odst. 1, věty první, o. s. ř., odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Protože jde o lhůtu procesní, postačí, je-li poslední den odvolání podáno u soudu nebo podáno k poštovní přepravě. Včas podaným odvoláním je i odvolání, které bylo v zákonné lhůtě podáno u odvolacího soudu, nebo do protokolu u nepříslušného okresního soudu (srovnej § 218 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Je-li odvolání adresováno jinému soudu než tomu, u kterého je lze podat, je podáno včas jen tehdy, jestliže tento soud stačí v odvolací lhůtě odeslat odvolání soudu, který vydal napadené rozhodnutí, popřípadě odvolacímu soudu.

Podle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně. Pokud je splněna podmínka pro tento způsob rozhodnutí a otec (dovolatel) ostatně v dovolání nikterak závěr soudu v tomto směru nezpochybňuje, je nutno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Jen pro úplnost je možno dodat, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí náležitě vysvětlil proč je nutno podané odvolání považovat za opožděně podané.

Protože však dovolatel tvrdí, že mu byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Zde je však nutno připomenout, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu takovou vadou skutečně trpí.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. však jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Tak je tomu zejména, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§ 94 odst. 2 o. s. ř.), účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoli podmínky podle ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny, soud projednal věc v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, nebo jestliže odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání.

V dané věci dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. v tom, že Obvodní soud pro Prahu 4 v dostatečně dlouhé lhůtě 7 dnů, která zbývala do konce lhůty k podání odvolání, neodeslal odvolání příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Z citovaných ustanovení občanského soudního řádu, upravujících odvolání, nevyplývá pro nepříslušný soud, jemuž bylo doručeno (pochybením odesilatele) odvolání proti rozhodnutí jiného soudu, povinnost v nějaké konkrétní lhůtě zaslat toto odvolání příslušnému soudu, aby eventuálně mezitím neuplynula lhůta k jejímu podání. Takový soud postupuje individuálně podle svých pracovních možností. Důsledky chyby, spočívající v zaslání odvolání nepříslušnému soudu, nutně postihují pak odvolatele samotného.

V posuzovaném případě nelze z ničeho dovodit, že by se soud prvního nebo druhého stupně dopustil v řízení nesprávného procesního postupu, kterým by zkrátil otce (dovolatele) na jeho procesních právech. V dovolacím řízení, probíhajícím na podkladě dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jenž postupoval podle zákona, pak nemůže dovolací soud přezkoumávat činnost jiného, neprocesního soudu. Dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nebyl proto shledán.

Pro úplnost zbývá zmínit se ještě o dalších vadách odůvodňujících přípustnost dovolání, vyjmenovaných v ustanoveních § 237 odst. 1 písm. a) až e) a g) o. s. ř., které by mohly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, ačkoli nebyly dovolatelem namítány, protože k ním dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti. Lze konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto či zahájeno řízení, návrh na zahájení řízení byl podán a soud, v němž nerozhodoval vyloučený soudce, byl správně obsazen, takže přípustnost dovolání ani podle těchto ustanovení o. s. ř. není dána.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání otce podle ustanovení § 243b odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., zamítl.



Proti tomuto usnesení není podle o. s. ř. přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. prosince 2001

JUDr. Juraj Malik, v. r.

předseda senátu