30 Cdo 2036/2004
Datum rozhodnutí: 01.11.2004
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2036/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého J. Š., zastoupeného Městským úřadem v N. jako opatrovníkem, syna V. M., a otce J. Š., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu Plzeň sever, pod sp.zn. 6 P 112/2003, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2004, č.j. 12 Co 257/2004-466, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek Okresního soudu Plzeň sever ze dne 22. ledna 2004, č.j. 6 P 112/2003-343, jímž bylo zvýšeno výživné matky k nezletilému od 1.9.2003 na 1.500,- Kč měsíčně, které bude zasílat do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám otce (výrok I.), na nedoplatek na výživném za dobu od 1.9.2003 do 31.1.2004 v částce 2.500,- Kč byly matce povoleny splátky 100,- Kč měsíčně, které bude zasílat spolu s běžným výživným k rukám otce pod ztrátou výhody splátek (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), změnil ve výroku II. tak, že

na nedoplatek výživného, vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1.9.2003 do 30.6.2004 v částce 5.000,- Kč, se matce povolují splátky 200,- Kč měsíčně splatné spolu s běžným výživným k rukám otce počínaje měsícem srpnem 2004 pod ztrátou výhody splátek, a ve výroku I. jej potvrdil, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podala matka (dále dovolatelka) dovolání, v němž navrhuje jeho zrušení a nové rozhodnutí o výživném způsobem v dovolání blíže uvedeným.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl

ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)

a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné

ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Podle § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.

Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.

Podle § 239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle

§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném pro nezletilého, který byl prvním rozsudkem ve věci, zčásti změněn a zčásti potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze

§ 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo

o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zčásti měnícímu a zčásti potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi rodiči a dětmi (§ 85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že

pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty

za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Z téhož důvodu nebylo ani třeba odstranit nedostatek povinného zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3, § 243c odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.

V Brně dne 1. listopadu 2004

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu