30 Cdo 2012/2007
Datum rozhodnutí: 24.06.2008
Dotčené předpisy: § 247 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2012/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátkou, za účasti České republiky P. ČR, o žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře, vedené u Okresního soudu

v Ostravě pod sp. zn. 62 C 412/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2006, č. j. 8 Co 738/2006 - 24, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2006, č. j. 8 Co 738/2006 - 24, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2006, č. j. 62 C 412/2005 - 18, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 22. 12. 2005, domáhal, aby soud rozhodl, že rozhodnutí ředitele P. S. S. k. ze dne 22. 11. 2005 č. 39 se zrušuje . Žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř. odůvodnil zejména tím, že byl rozhodnutím ředitele O. ř. P. ČR K. ve věcech kázeňských, ze dne 9. 9. 2005, č. 164, podle § 30 zák. č. 186/1992 Sb. uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 32 odst. 1 zák. č. 186/1992 Sb. a že podle § 33 písm. g) téhož zákona mu byl uložen kázeňský trest snížení funkčního platu o 15 % na dobu dvou měsíců. Proti tomuto rozhodnutí, jež mu bylo doručeno dne 14. 9. 2005, podal odvolání, které předal na P. ČR O. ř., pracoviště H., dne 21. 9. 2005, tedy ve lhůtě 8 dnů, jak byl poučen v rozhodnutí, tedy konkrétně 7. dne lhůty. Vzhledem k tomu, že nebylo využito autoremedury ředitele OŘ P. ČR K., byla věc postoupena odvolacímu orgánu - řediteli P. S. S. k., jehož rozhodnutím ze dne 22. 11. 2005, č. 39, došlo podle § 133/1 zák. č. 186/1992 Sb. k potvrzení napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že odvolací orgán dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně. S tímto názorem odvolacího orgánu žalobce nesouhlasí, neboť z podacího razítka vyplývá, že odvolání bylo podáno dne 21. 9. 2005 na pracovišti H., které je složkou P. ČR O. ř., a bylo tedy podáno řádně a včas. Žalobce se dále domnívá,

že i zpracování přestupku je v rozporu se zákonem, neboť neměl možnost se jako obviněný k věci vůbec vyjádřit a s přestupkovým spisem nebyl seznámen.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 9. 2006, č. j. 62 C 412/2005 - 18, žalobu odmítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Poukázal

na § 247 odst. 2 o. s. ř., podle nějž je žaloba podle § 244 o. s. ř. nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány. Konstatoval, že v daném případě odvolací orgán potvrdil původní rozhodnutí, aniž se zabýval jeho věcným přezkoumáním, a to z důvodu opožděně podaného odvolání; proto žalobu jako nepřípustnou odmítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 12. 2006, č. j.

8 Co 738/2006 - 24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je v dané věci nepřípustná podle § 247 odst. 2 o. s. ř., tj. z důvodu věcného neprojednání opravného prostředku správním orgánem pro jeho opožděnost. Konstatoval, že z obsahu spisu vyplynulo, že ředitel O. ř. P. ČR K. ve věcech kázeňských svým rozhodnutím č. 164, které bylo žalobci doručeno dne 14. 9. 2005, rozhodl o spáchání kázeňského přestupku žalobce a v důsledku stížnosti bylo toto rozhodnutí rozhodnutím ředitele P. S. S. k. č. 39 ze dne 22. 11. 2005 potvrzeno a odvolání zamítnuto, přičemž z rozhodnutí vyplývá, že odvolání bylo podáno po uplynutí zákonem stanovené osmidenní lhůty a že nenastaly důvody k prominutí zmeškání lhůty uváděné v § 132 odst. 5. zák. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků P. ČR. Odvolací soud uzavřel, že okresní soud postupoval správně, pokud žalobu podle § 250g odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval příslušná ustanovení hlavy páté o. s. ř. o přípustnosti žaloby z pohledu ústavně zaručeného práva žalobce

na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS) a že jeho postupem, zahrnujícím

i odhlédnutí od uplatněného odvolacího důvodu, mu odepřel právo na přístup k soudům, resp. na projednání merita věci (věcné správnosti rozhodnutí služebního funkcionáře); tím byl popřen účel a smysl práva žalobce na podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když v rozporu s § 212 a 212a odst. 1 o. s. ř. nepřezkoumal jeho rozhodnutí s ohledem na uplatněný odvolací důvod. Dále odvolacímu soudu vytýká, že vycházel (stejně jako soud prvního stupně) pouze z výroku rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře a jeho stručného odůvodnění, aniž zkoumal, zda v rozhodnutí o spáchání kázeňského přestupku byl žalobce správně poučen o možnosti a způsobu podání opravného prostředku. Rovněž

se nezabýval tvrzením žalobce, že lhůta pro podání opravného prostředku byla zachována, a že tudíž nemohl být opožděný. Dovolatel opětovně vyslovuje názor,

že doručení podání na pobočku adresáta (resp. detašované pracoviště) musí být spojeno s účinkem zahájení odvolacího řízení. Odvolací soud se však k účinkům podání odvolání na pobočku adresáta nevyjádřil a žalobci tak nesprávnost jeho úsudku a tvrzení nebyla zdůvodněna; v tomto spatřuje dovolatel podstatnou vadu řízení. Domnívá se též, že v souladu s ústavně zaručeným právem podle § 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod musí být pro účely posouzení nepřípustnosti žaloby podle § 247 odst. 2 o. s. ř. soudem vždy řádně přezkoumáno, zda podmínky pro posouzení žaloby jako nepřípustné jsou splněny, tedy zda byl opravný prostředek žalobce v předchozím řízení podán opožděně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobu, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání

je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Podle § 137 odst. 1 písm. c) zák. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění účinném do 28. 2. 2006, policista může podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o uložení kázeňského trestu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle předchozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 132 (tj. odvolání), a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Podle odst. 4 citovaného ustanovení při přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soudem se postupuje podle zvláštních předpisů (§ 244 a násl. o. s. ř.).

Podle § 244 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán ) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců

od doručení rozhodnutí správního orgánu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je žaloba nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky, nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.

Ve druhém popsaném případě shora, tj. kdy žalobcem uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány, však soud považuje žalobu za nepřípustnou pouze tehdy, je-li závěr správního orgánu o opožděnosti opravného prostředku správný; odmítl-li správní orgán pro opožděnost opravný prostředek, který byl ve skutečnosti podán včas, je žaloba přípustná (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 1326). Soud je tedy povinen závěr správního orgánu

o opožděnosti řádného opravného prostředku nejprve přezkoumat a až v případě,

že shodně s ním dospěje k závěru, že opravný prostředek skutečně byl podán opožděně, žalobu pro nepřípustnost odmítne.

Námitka dovolatele, že se soud měl při posuzování přípustnosti žaloby podle části páté o. s. ř. nejprve zabývat tím, zda žalobce řádný opravný prostředek podal opožděně, či zda jej ve skutečnosti uplatnil včas, je tedy správná. Nepřezkoumal-li tudíž odvolací soud závěr správního orgánu o opožděnosti opravného prostředku uplatněného dovolatelem, a naopak bez dalšího vycházel pouze z toho, že řádný opravný prostředek nebyl správním orgánem pro opožděnost projednán , pak postupoval nesprávně a jeho závěr o nepřípustnosti žaloby podle části páté je tak předčasný.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby podle ustanovení § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř., není správné. Nejvyšší soud ČR proto usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu,

že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení

(§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Olga P u š k i n o v á , v.r.

předsedkyně senátu