30 Cdo 1985/2015
Datum rozhodnutí: 14.10.2015
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 82/1998Sb.



30 Cdo 1985/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 8/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, č. j. 30 Co 471/2014-44, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 9. 2014, č. j. 10 C 8/2013-30, ve výroku I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Praha-východ pod sp. zn. KZN 173/2011 (dále jen posuzované řízení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 27. 10. 2011 podala žalobkyně a Ing. P. R. (dále jen oznamovatelé ) podání nazvané jako trestní oznámení na příslušníky Obvodního oddělení Policie Nymburk. Dne 3. 11. 2011 bylo toto oznámení postoupeno Ministerstvu vnitra Inspekci Policie ČR. Dne 5. 12. podali oznamovatelé námitku věcné příslušnosti a žádost o přezkoumání postupu Inspekce PČR. Dne 12. 12. 2011 byla věc postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ, jako orgánu věcně a místně příslušnému. Téhož dne byli o této skutečnosti oznamovatelé vyrozuměni. Dne 3. 1. 2012 došlo k postoupení věci ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze s ohledem na změnu zákonné úpravy. Dne 9. 1. 2012 požádala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze Policii ČR o sdělení, jak bylo s podáním oznamovatelů naloženo. Dne 26. 1. 2012 zaslala Policie ČR relevantní spisový materiál. Přípisem ze dne 30. 1. 2012 vyrozuměla státní zástupkyně oznamovatele, že dospěla k závěru, že neexistují žádné okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání dotčených osob. Po právní stránce soudy nižších stupňů uvedly, že řízení výrazně nepřesáhlo dobu 3 měsíců, a tudíž se nejedná o nepřiměřeně dlouhé řízení. Dále uvedly, že podání žalobkyně, ačkoliv bylo nazváno trestním oznámením, bylo správně posuzováno podle svého obsahu, a tudíž bylo vedeno jako podnět k přezkoumání postupu příslušníků Policie ČR, a proto bylo postupováno podle příslušných právních předpisů. Z toho důvodu nebylo ve věci vydáno usnesení. Soudy neshledaly pochybení ani v postupu, který se týkal věcné příslušnosti, neboť v průběhu řízení došlo ke změně právní úpravy a tato změna se do určení věcné příslušnosti promítla.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že v případě první otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přípustnost dovolání v případě druhé otázky staví dovolatelka na tom, že daná otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatelka formuluje následující otázky: 1. Je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, jestliže soud nezdůvodnil, proč důkazní návrhy žalobkyně neprovedl a nepřihlédl ke skutkovým tvrzením a právní argumentaci dovolatelky?
2. Je nesprávným úředním postupem organizační složky žalované jednání Krajského státního zastupitelství v Praze spočívající v tom, že trestní oznámení dovolateky vyřídí vyrozuměním o jeho odložení, že nedá dovolatelce procesní poučení o jejích právech, že dovolatelce nedoručí řádně písemnosti požadované zákonem a že nepřihlédne k námitkám a právní argumentaci dovolatelky obsažených v jejích podáních adresovaných státnímu zastupitelství v předmětném řízení? Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí procesní pochybení soudů obou stupňů, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu důkazů. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu se zcela vyhovuje.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Napadené rozhodnutí je postaveno na závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, když podání dovolatelky bylo vyloženo dle § 59 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. ř. ), podle jeho obsahu nikoli jako trestní oznámení, nýbrž jako podnět k přezkoumání postupu příslušníků Policie ČR a podle toho bylo v posuzovaném řízení také postupováno. Dovolatelka uvedený závěr dovoláním nikterak nezpochybňuje, resp. neuvádí, že příslušné orgány neměly její podání vykládat podle obsahu, tedy měly postupovat v rozporu s § 59 odst. 3 tr. ř. Dovolatelka tudíž dovoláním nebrojí proti právnímu závěru, na němž je napadené rozhodnutí postaveno. Naopak na vyřešení druhé dovolatelkou vymezené otázky napadené rozhodnutí nezávisí (srov. § 237 o. s. ř.).
Tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani vady řízení nepředstavují zákonné dovolací důvody, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění od 1. 1. 2013 neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení § 243a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. 10. 2015

JUDr. František Ištávnek
předseda senátu