30 Cdo 1974/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 50 odst. 1 o. s. ř., § 50 odst. 2 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 1974/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce F. J. , zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 22/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 17 Co 374/2012 18, takto:

Usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 C 22/2012-11, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 17 Co 374/2012-18, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením odmítl podání žalobce ze dne 5. 3. 2012 nazvané náhrada škody způsobené porušením zák. č. 82/1998 Sb. Učinil tak z toho důvodu, že žalobce ani přes výzvu soudu ze dne 8. 3. 2012 ve stanovené lhůtě neodstranil vady tohoto podání, přičemž v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat.
Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobcovo podání nebylo možno posoudit jako řádnou žalobu, neboť vykazovalo takové vady, pro něž nebylo možné v řízení dále pokračovat. K námitce žalobce, že výzva soudu k odstranění vad podání mu nebyla řádně doručena, a že tedy nebyly splněny podmínky pro vydání odmítacího rozhodnutí, odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zcela správně žalobci doručoval na adresu, kterou žalobce ve svém podání ze dne 5. 3. 2012 uvedl jako adresu pro doručování. Na této adrese se však nepodařilo uvedené usnesení soudu prvního stupně doručit, což platí i pro následné doručování na adresu trvalého bydliště žalobce. Soud prvního stupně proto správně postupoval podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a doručované usnesení vyvěsil na úřední desce soudu. Výzva soudu k doplnění podání i s poučením byla žalobci řádně doručena, a to s účinky doručení ke dni 2. 4. 2012.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť je přesvědčen, že jednáním soudu prvního stupně bylo porušeno jeho základní procesní právo na řádné doručování písemností. Pro doručování formou vyvěšení doručovaného usnesení na úřední desce soudu nebyl v projednávaném případě důvod, neboť adresa, kterou žalobce opakovaně uváděl a zdůrazňoval na všech svých podáních jako adresu pro doručování, je žalobcem řádně placená poštovní přihrádka umístěná na poště. Prostřednictvím této adresy bylo možno usnesení žalobci doručit podle § 50 o. s. ř. Poštovní schránka byla funkční a žalobce ji pravidelně vybíral. Soudy ovšem v rozporu s tím uzavřely, že se žalobci na této adrese nepodařilo doručit. Podle odvolatele došlo k pochybení na straně poštovního doručovatele nebo na straně soudu, neboť podle jeho přesvědčení bylo možno obálku obsahující uvedenou výzvu do jím užívaného P. O. BOX vhodit, a tak písemnost řádně doručit. Tomu nasvědčuje i ta skutečnost, že uvedená soudní písemnost byla podána na poště dne 12. 3. 2012 a již dne 13. 3. 2012 byla vrácena odesílajícímu soudu. Navíc rub obálky neobsahuje jakékoliv obvyklé prohlášení doručujícího orgánu, jak bylo se zásilkou naloženo a zda a proč ji nebylo možno vložit do schránky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení soudu odvolacího, tak i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. , jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
Dovolání shledal dovolací soud přípustným podle § 239 odst. 3 o. s. ř., části věty před středníkem, a rovněž důvodným.
Klíčovou otázkou pro posouzení důvodnosti dovolání (a potažmo jedinou v dovolání předestřenou) bylo, zda v daném případě byly naplněny podmínky pro doručení písemnosti obsahující výzvu soudu prvního stupně k doplnění podání žalobce ze dne 5. 3. 2012 (dále též jen písemnost ) podle § 50 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., tedy vyvěšením na úřední desce soudu. Nebyly-li podmínky pro tento způsob doručování splněny, nemohla tak být doručovaná písemnost řádně (v souladu s procesními předpisy) doručena, a proto ani nemohlo dojít ke splnění podmínky pro odmítnutí podání ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. Doručování vyvěšením na úřední desce soudu ve smyslu § 50 odst. 2 o. s. ř. je totiž podmíněno tím, že se nepodařilo písemnost doručit podle § 50 odst. 1 o. s. ř., tedy vhozením písemnosti do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Jinými slovy řečeno, aby bylo možno přistoupit k doručení písemnosti na úřední desce soudu, je nejprve třeba zjistit, zda se doručující orgán vůbec o doručení vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky pokusil a pakliže ano, z jakého důvodu nebyl tento pokus úspěšný, neboť jinak není možné uzavřít, že písemnost nebylo možno tímto způsobem doručit.
Soud prvního stupně na pokyn dovolacího soudu dotazem na Českou poštu, s. p. jako doručující orgán zjistil, že doručovaná písemnost (zásilka RR7901302589C) adresovaná F. J., byla chybou pracovnice pošty Znojmo 2 vrácena zpět odesílateli, ač měla být správně vložena do poštovní přihrádky (zpráva České pošty, s. p. na č. l. 46).
Z toho má dovolací soud za zjištěné, že doručovanou písemnost bylo možné na žalobcem uvedenou adresu pro doručování doručit, avšak chybou doručujícího orgánu k tomu nedošlo, resp. nedošlo ani k pokusu o tento způsob doručení. Nebyla tak splněna podmínka pro přikročení k doručování písemnosti prostřednictvím úřední desky soudu, a proto nelze uvažovat o tom, že písemnost byla žalobci řádně doručena. Z tohoto důvodu je třeba uzavřít, že nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení o odmítnutí podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu je nesprávné, a proto jej dovolací soud podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože se důvody zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují též na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. také toto usnesení a podle téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soudy jsou ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. září 2013 JUDr. František I š t v á n e k předseda senátu