30 Cdo 1958/2008
Datum rozhodnutí: 25.06.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1958/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně V. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. H., zastoupenému advokátem, o úhradu za splněné výživné za jiného, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 376/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 35 Co 675/2007-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 2. března 2007, č. j. 13 C 376/2004-79, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 27.600,- Kč s úroky z prodlení ve výroku podrobně vypočtenými a na nákladech řízení zaplatit 546,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ohledně dalších 16.000,- Kč spolu s úroky ve výroku uvedenými žalobu zamítl (výrok II.).

Krajský soud v Ústí n. Labem - pobočka v Liberci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v části žalobě vyhovující o 2.000,- Kč s úroky ve výroku vypočtenými (výrok I.) a dále jej v tomto výroku změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení dalších 25.600,- Kč s úroky ve výroku uvedenými (výrok II.). Vyslovil, že ve výroku II. částečně zamítajícím žalobu o dalších 16.000,- Kč s přísl. zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).

Žalobkyně v podaném dovolání, směřujícím proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba byla zamítnuta, a jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vytýká odvolacímu soudu, že postupoval v rozporu s hmotným právem. Namítá, že za žalovaného jako otce nezletilého P. H. plnila jeho vyživovací povinnost k nezletilému až do dne

26. 9. 2003, kdy P. H. zemřel. Domáhá se zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyjadřuje souhlas s rozsudkem odvolacího soudu, který označuje za správný a odpovídající právní úpravě. Poukazuje na to, že dovolatelka se v řízení před soudy obou stupňů domáhala uhrazení zaplacení výživného, tedy nároku, vyplývajícímu ze zákona o rodině, takže dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o úhradě za splněnou vyživovací povinnost

za jiného podle § 101 zák. o rodině změněn, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující úhradu za splněnou vyživovací povinnost za jiného podle § 101 zák. o rodině, aniž by posuzovaná věc byla výjimkou

ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v niž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.

Pokud dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto

o nákladech odvolacího řízení, není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.), podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle § 238 a 238a o. s. ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž ani o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v § 239 o.s.ř.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty

za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 a § 150 o.s.ř., neboť s přihlédnutím zejména k tomu, že žalobkyně, která v jí tvrzeném rozsahu plnila nezletilému synu P. výživné až do jeho smrti, byla v řízení zčásti úspěšná, a k sociálním poměrům účastníků zjištěným v průběhu řízení, tedy i žalobkyně, vedoucím posléze k rozhodnutí o jejím osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, je odůvodněn závěr, že jde o takové důvody hodné zvláštního zřetele, odůvodňující výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2008

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu