30 Cdo 1955/2011
Datum rozhodnutí: 10.11.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 1955/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. S. , zastoupeného JUDr. Františkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 18, proti žalovaným 1) Hošek Motor, a.s. , IČ 63484463, se sídlem v Brně, Žarošická 17, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 13, 2) P. H. , zastoupenému JUDr. Ing. Renatou Dimitrovovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh Špalíček 12, 3) ČR Policii ČR, správě Jihomoravského kraje , se sídlem v Brně, Kounicova 24, a 4) A. U. , zastoupené Mgr. Danou Cigánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Krokova 10, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení neplatnosti zápisu do evidence motorových vozidel, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 108/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2010, č.j. 15 Co 473/2009-680, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060 Kč,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Renaty Dimitrovové, advokátky se sídlem v Brně, Zelný trh Špalíček 12.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již odvolací soud ), jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. května 2009, č.j. 72 C 108/2003-620 (kterým byly zamítnuty předmětné určovací žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř.), podal žalobce (prostřednictvím své advokátky) včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck., pod č. 5042].
Žalobce ovšem v podaném dovolání žádnou otázku, jež by měla být zásadního právního významu (z pohledu judikatorního přesahu), neformuluje; pouze (při prezentování své skutkové verze případu) oponuje právnímu názoru odvolacímu soudu, pokud ten dospěl k právnímu závěru o absenci naléhavého právního zájmu žalobce na podaných určovacích žalobách. Za této procesní situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Pokud žalobce v dovolání poukazuje na skutečnosti, které podle jeho názoru měly být odvolacím soudem (oběma soudy) zohledněny při právním posouzení věci, opomíjí zcela, že k těmto okolnostem se při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve smyslu třetího odstavce téhož zákonného ustanovení nepřihlíží.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný č. 2 má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou (za písemné vyjádření k dovolání) v částce 2.250,- Kč [viz. ustanovení § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1] a z náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 510,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.060,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného č. 2 v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 3) a 4) je nákladový výrok odůvodněn tím, že těmto žalovaným, kteří by jinak ve smyslu § 243b odst. 5, věty první, ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. měli vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly; o těchto nákladech řízení bylo proto rozhodnuto v souladu s § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, když podmínky pro aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř. splněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. listopadu 2011

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu