30 Cdo 1934/2002
Datum rozhodnutí: 05.11.2002
Dotčené předpisy: § 246c předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1934/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. V., proti žalovanému Okresnímu úřadu K. referátu sociálních věcí, o opakovanou dávku sociální péče, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 431/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. června 2002, č.j. 2 A 415/2002-107, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením v záhlaví označeným pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil řízení o žalobcově podání označeném jako odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2002, č.j. 29 Ca 431/99-97, jímž bylo zastaveno řízení o žalobcově žalobě proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.1999, č.j. 30/19517/KO/99, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí Městského úřadu v H. ze dne 23.7.1999, č.j. 657/99/soc/18/92/Hra, jímž byla od 1.6.1999 zvýšena opakovaná dávka sociální péče na 2.842,- Kč měsíčně, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, s odůvodněním, že žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. ani po řádném poučení a výzvě (§ 250d odst. 3 o.s.ř.). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že Krajský soud v Brně nerozhodoval ve věci jako soud prvního stupně, nýbrž jako soud jednoinstanční ve správním soudnictví, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, přičemž nejde o výjimku rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění; nebyla tudíž splněna podmínka řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání, v němž požaduje, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V této věci ovšem nerozhodoval Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně nepříslušný soud ve správním soudnictví. Předmětem řízení je v daném případě přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 1 a § 247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.

Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.

V daném případě žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.

Protože podle § 103 o.s.ř., použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4).

Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu