30 Cdo 192/2012
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., předpisu č. 82/1998Sb.




30 Cdo 192/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce A. Ž., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha - Mírov, zastoupeného JUDr. Josefem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Francouzská 16, proti žalované České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 177/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 17 Co 520/2009 - 59, 17 Co 204/2010, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil v odvoláním dotčených výrocích II. a III. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 2009, č. j. 26 C 177/2009 29, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 18. 3. 2010, č. j. 26 C 177/2009 40, kterými byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v částce 100.000,- Kč (výrok II.) a na náhradu škody v částce 56.560,- Kč a v částce 2.020,- Kč měsíčně od května 2009 (výrok III.). Ty měly vzniknout žalobci tím, že mu nebyly v době od 1. 1. 2007 do 15. 4. 2009 vypláceny dávky existenčního minima .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, doplněné jeho ustanoveným zástupcem, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl jako nepřípustné.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nemohl přihlédnout k doplnění dovolání učiněnému samotným žalobcem v jeho podání ze dne 10. 8. 2012, neboť je žalobce učinil v rozporu s požadavkem povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
V otázce posouzení nároku žalobce na náhradu škody nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, dovodil-li odvolací soud neexistenci žalobcova nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v situaci, kdy žalobce dosud neuplatnil nárok, jehož neuspokojení má být příčinou vzniku žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, ve správním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 200/2008). V tomto směru jsou žalobcem zpochybňované úvahy odvolacího soudu o tom, zda žalobci nárok na jím požadovanou dávku přináleží či nikoli, nadbytečné.
K žalobcem tvrzeným vadám řízení (nevypořádání se se všemi žalobními argumenty) nelze při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. ledna 2013
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu