30 Cdo 1911/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 241b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 1911/2016
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce V. H. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 99/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2014, č. j. 72 Co 261/2014-53, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 6. 2014, č. j. 72 Co 261/2014-53, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 2014, č. j. 23 C 99/2013-47, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků se žalobce domáhal ve vztahu k návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, který učinil v řízení o odškodnění nemajetkové újmy jemu vzniklé nezákonným vězněním v letech 1971 a 1986.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 28. 7. 2014 a opětovně dne 15. 9. 2014 včasné dovolání (č. l. 57 a 65), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí, a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, přičemž podáním ze dne 13. 10. 2014 (č. l. 70) požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2014, č. j. 23 C 99/2013-73, tak, že návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. 4. 2015, č. j. 72 Co 71/2015-90, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 10. 6. 2015.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 9. 2014, č. j. 23 C 99/2013-64, které bylo žalobci řádně doručeno dne 8. 10. 2014, a opětovně usnesením ze dne 13. 7. 2015, č. j. 23 C 99/2013-91, které bylo žalobci řádně doručeno dne 17. 7. 2015, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 2015, č. j. 23 C 99/2013-91, podal žalobce dne 23. 7. 2015 námitky a znovu požádal o ustanovení zástupce pro předmětné dovolací řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 10. 2015, č. j. 23 C 99/2013-151, bylo napadené usnesení potvrzeno. Řízení o žádosti žalobce ze dne 23. 7. 2015 o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2015, č. j. 23 C 99/2013-158, pro překážku věci rozsouzené zastaveno
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobce při podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nebyl zastoupen advokátem nebo notářem, ani neprokázal, že sám má právnické vzdělání. Žalobce před uplynutím stanovené lhůty požádal, aby mu byl ustanoven advokát pro podání dovolání (č. l. 70). Dvouměsíční lhůta ke splnění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. tedy žalobci začala znovu běžet až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.). O žádosti žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení bylo rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 72 Co 71/2015-90, které bylo žalobci doručeno dne 10. 6. 2015, a které téhož dne nabylo právní moci. Žalobce ve dvouměsíční lhůtě od právní moci tohoto usnesení (poslední den lhůty 10. 8. 2015), a ostatně ani později, nesplnil podmínku stanovenou v § 241 o. s. ř., a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 30. listopadu 2016

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu