30 Cdo 1902/2015
Datum rozhodnutí: 04.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



30 Cdo 1902/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně M. R. zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 7/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2014, č. j. 54 Co 368/2014-142, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2012, doplněný rozsudkem ze dne 18. 4. 2014, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 500 000 Kč, jíž se žalobkyně domáhala z titulu náhrady nemajetkové újmy, a částky 10 500 Kč s příslušenstvím, jíž se žalobkyně domáhala z titulu náhrady škody (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně konstatování, že došlo k porušení práva žalobkyně jednáním žalované spočívajícím v nesprávném úředním postupu Policie České republiky (doplněný výrok) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Napadený rozsudek byl žalobkyni doručen dne 9. 12. 2014.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl.
Žalobkyně doručila soudu osobně dovolání dne 9. 2. 2015, tudíž v poslední den lhůty dle § 240 odst. 1 o. s. ř., přičemž nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem (§ 241 o. s. ř.). V přípise ze dne 12. 2. 2015 (č. l. 186), jenž byl soudu osobně doručen dne 16. 2. 2015, zvolený advokát žalobkyně uvedl, že se ztotožňuje s podáním žalobkyně , přičemž jednu z dovolatelkou vymezených otázek doplnil o namítaný procesní postup v odvolacím řízení.
Podle ustanovení § 241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v § 241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.
Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží.
Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Dovolání sepsané právním zástupcem dovolatelky tak jednak nebylo podáno ve lhůtě k podání dovolání, jednak posuzované dovolání nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotné dovolatelky ze dne 7. 2. 2015 nelze vzhledem k ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu