30 Cdo 1887/99
Datum rozhodnutí: 13.09.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1887/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce České republiky - Okresního úřadu v Olomouci, Kosmonautů 10, zast. advokátkou, proti žalovanému R. S., zast. advokátem, o zaplacení 35.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 308/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 30.7.1998, č.j. 12 Co 345/9/-75, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2.7.1996 č.j. 23 C 308/95-34, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25.10.1996, č.j. 23 C 308/95-46, uložil žalovanému povinnost vrátit do státního rozpočtu poskytnutý příspěvek na výstavbu ve výši 35.000,- Kč se 17ti % úrokem od 20.4.1995 do zaplacení ". Dále mu uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení a státu soudní poplatek. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky došlo dne 2.3.1987 k uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu dle vyhl. č. 136/1985 Sb. Žalovanému byl poskytnut státní příspěvek ve výši 35.000,- korun na výstavbu rodinného domku na parcele č. 66/65 v katastrálním území obce L. Žalovaný se ve smlouvě zavázal provést výstavbu v souladu s platným stavebním povolením, rodinný domek po dobu 10ti let od poskytnutí příspěvku nepřevést na jiného a do uplynutí této doby jej užívat k trvalému bydlení s tím, že pokud shora uvedené podmínky nedodrží, stíhá jej povinnost poskytnutý státní příspěvek vrátit. Žalovaný však podmínky smlouvy nedodržel. Dům sice vystavěl v souladu se stavebním povolením, ale nechal jej, na základě své žádosti o změnu v užívání stavby, přeměnit rozhodnutím stavebního úřadu Města O. ze dne 8.6.1993 na nestátní zdravotnické zařízení. Soud uložil žalovanému vrátit státní příspěvek, protože porušil povinnost stanovenou ve smlouvě a ustanovení v § 17 odst. 3 písm. b) vyhl.č. 136/1985 Sb. Původně bytové prostory v domě jsou totiž užívány k jinému účelu, než k bydlení, takže nastupuje povinnost státní příspěvek vrátit dle ustanovení § 17 odst. 3 písm. c) uvedené vyhlášky.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 30.7.1998, č.j. 12 Co 345/9/-75, změnil jen formulačně, dle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč se 17% úrokem od 20.4.1995 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení a soudní poplatek. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání s tím, že otázku, zda je možno k trvalému bydlení užívat prostory určené k nebytovým účelům ve vztahu ke splnění podmínek vyplývajících z předmětné smlouvy, považuje za otázku zásadního právního významu.

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl první moci dne 22.3.1999 napadl žalovaný (dále jen dovolatel) dovoláním, kterým navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. V dovolání polemizuje se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu a tvrdí, že podmínky smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na bytovou výstavbu dodržel a není tedy dán důvod pro jeho vrácení. Pojem trvalé bydlení" je podle něj třeba chápat jako skutkový stav, který není bezvýhradně závislý na tom, k jakému účelu užívání byl daný prostor orgány státní správy povolen. Přestože dovolatel svůj dům pronajal, po celou dobu pronájmu užíval k trvalému bydlení podkrovní místnost. Navíc faktické bydlení v domě bylo a je možné, což potvrzuje i Úřad města O. ve svém vyjádření ze dne 4.5.1994, kde konstatuje, že změna užívání byla provedena bez jakýchkoli stavebních úprav.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. l o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. l os.ř., protože odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu.

Svým výrokem připustil odvolací soud dovolání jen pro řešení shora uvedené právní otázky, takže dovolatel může podat dovolání jen z dovolacího důvodu dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., t.j. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv.důvodům zmatečnosti), a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly dovolatelem zmíněny a z obsahu spisu nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Dovolací soud je tedy vázán (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) jen dovolacím důvodem ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř, který dovolatel uplatnil, t.j. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci se obecně jedná tehdy, pokud soud ve věci aplikoval jiný právní předpis, než měl správně aplikovat, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

V přezkoumávaném případě se jedná o posouzení, zda jsou dány podmínky pro vrácení státního příspěvku dle ustanovení § 17 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 136/1985 Sb. o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví. Podle uvedeného ustanovení podmínkou poskytnutí státního příspěvku stavebníkovi bylo, že se stavebník zaváže a/ výstavbu provést v souladu se stavebním povolením, b/ rodinný domek po dobu 10 let od uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku, nejméně však 5 let od kolaudace, nepřevést na jiného a do této doby jej užívat k trvalému bydlení. Z textu smlouvy mezi účastníky uzavřené dne 2. března 1987, vyplývá, že žalovanému byl poskytnut státní příspěvek ve výši 35.000,- Kč na výstavbu rodinného domku na parcele č. 66/65 v katastrálním území obce L. Žalovaný se zavázal provést výstavbu v souladu s platným stavebním povolením, rodinný domek po dobu 10ti let od poskytnutí příspěvku nepřevést na jiného a do uplynutí této doby jej užívat k trvalému bydlení. V čl. 5 smlouvy bylo dohodnuto, že při nedodržení některé se shora uvedených podmínek se žalovaný zavazuje tuto skutečnost žalobci neprodleně oznámit a příspěvek do 30ti dnů vrátit. Žalovaný ve stejném článku smlouvy vyslovil souhlas s tím, že pokud žalobce zjistí sám nedodržení některé z podmínek, je oprávněn vrácení příspěvku rovněž požadovat. Smlouva byla uzavřena na základě vyhlášky č. 136/1985 Sb.

Z obsahu spisu vyplývá, že kolaudačním rozhodnutím Stavebního odboru Úřadu města O. ze dne 7.12.1992 bylo povoleno užívání bytové jednotky o velikosti 3+1, plynové kotelny, prádelny a hobby dílny v podzemním podlaží, vstupu, zádveří, haly se schodištěm, čekárny, hygienického zařízení pacientů a ordinace v prvním nadzemním podlaží, obytné kuchyně a pokoje ve druhém nadzemním podlaží a 2 pokojů ve třetím nadzemním podlaží (podkroví).

Žalovaný tedy vystavěl domek v souladu se stavebním povolením, ale takto nově vzniklé bytové prostory nechal přeměnit na nestátní zdravotnické zařízení, poskytující kompletní ambulantní péči v oboru gynekologie a porodnictví a jemu potřebné konsiliární služby tím, že požádal stavební úřad Města O. o změnu v užívání stavby. Rozhodnutím stavebního úřadu Města O. ze dne 8.6.1993 mu bylo vyhověno, takže v suterénu, v prostorách původní sušárny, prádelny, skladu a hobby dílny byla umístěna šatna personálu, WC a umývárna personálu, sklad a místnost rehabilitace. Ve druhém nadzemním podlaží původní kuchyňský kout posloužil jako buňka pro pacienty, obývací pokoj a další pokoj jako ordinace.

Z uvedeného vyplývá, že žalovaný nechal podstatnou část domu legální cestou přeměnit na zdravotnické zařízení, tedy prostory původě bytové přeměnil na nebytové. Na věci nic nemění, že charakter stavby zůstal nezměněn.

Účelem poskytování příspěvků na individuální bytovou výstavbu byla podpora snah občanů zajistit si bydlení. Jednalo se tedy o státní příspěvek k přesně vymezenému účelu - výstavbě bytových prostor. Státní příspěvek byl dovolateli poskytnut na výstavbu rodinného domu určeného k bydlení a jen k tomuto účelu měl být podle smlouvy po stanovenou dobu užíván, pokud neměl být státní příspěvek vrácen. Ze shora zmíněné přísné účelovosti poskytovaných státních příspěvků vyplývá, že jejich cílem byla podpora bydlení, takže celý takto nově vystavěný objekt měl sloužit pouze bytovým potřebám stavebníka. Je pravda, že v mezidobí došlo k výrazné změně společenských podmínek, ale i za těchto podmínek je třeba dodržovat uzavřené platné smlouvy. Dovolatelem tvrzené trvalé bydlení v podkrovní místnosti domu", tedy jen v jeho nepodstatné části, nenaplňuje požadavek § 17 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky. Výstavbou rodinného domku, na kterou byl dovolateli poskytnut státní příspěvek, měla vzniknout nová nemovitá věc, určená k trvalému bydlení a jen k tomuto účelu měla být podle smlouvy využívána. Lze tedy uzavřít, že dovolatelem tvrzené trvalé bydlení v podkrovní místnosti nesplňovalo ve smlouvě uvedený požadavek "užívání domu k trvalému bydlení". Dovolací soud tedy, vzhledem k výše vyloženému, považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, a proto dovolání zamítl dle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 věty prvé o.s.ř., ve spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 věty prvé a § 151 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný jako dovolatel neměl v tomto řízení úspěch a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2000

JUDr. František D u c h o ň , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová