30 Cdo 1867/2004
Datum rozhodnutí: 20.12.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1867/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupeného advokátkou, o určení neúčinnosti dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 182/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2003, č.j. 8 Co 910/2002-83, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 3. června 2002, č.j. 7 C 182/2000-57, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. září 2002, č.j. 7 C 182/2000-69, jímž bylo určeno, že dohoda o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 9.4.1998, kterou se žalovaný stal výlučným vlastníkem nemovitostí ve výroku podrobně označených, je vůči žalobci právně neúčinná, a žalovanému uloženo zaplatit žalobci náklady řízení způsobem ve výroku uvedeným. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně, z nichž plyne, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o vynaložení náležité pečlivosti při rozpoznání úmyslu dlužníka zkrátit žalobce ve smyslu § 42a odst. 2 obč. zák., s tím, že za takovouto náležitou pečlivost nelze pokládat pasivní postoj žalovaného.

Žalovaný v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodů § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., namítá, že skutková zjištění soudů jsou nesprávná, že chybně vyhodnotily provedené důkazy a neprovedly jím navrhovaný důkaz. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný v podaném vyjádření pokládá závěr o tom, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno, za správný a navrhuje, aby dovolání žalovaného dovolací soud nevyhověl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) oprávněnou osobou účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem

(§ 241 o.s.ř.) a po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němu není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v § 237 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla

pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má

po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci se však o takový případ nejedná. Odvolací soud se

při posouzení věci z hlediska ustanovení § 42a obč. zák. nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2001, sp.zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002) a dovolací soud neshledává důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit.

Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání totiž vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudy. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění a nikoli pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového stavu zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srv. § 241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z vyložených důvodů nelze proto rozhodnutí odvolacího soudu považovat

za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a nelze tak dovodit ani přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání žalovaného tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a Nejvyšší soud ČR je tedy podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je povinen ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.

Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů

a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 8 písm. a/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 1.125,- Kč a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 1.200,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu