30 Cdo 1866/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2012
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř.




30 Cdo 1866/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. Bc. F. R., zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, proti žalovaným 1)Imobilia Sen, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, IČ 27112403 , 2) Lidl Česká republika, v.o.s., se sídlem v Praze 5, Nárožní 1359/12, IČ 26178541 a 3) Treinvest, s.r.o., se sídlem v Teplicích, Krupská 33/20, IČ 25403087, všem zastoupeným Mgr. Gabrielem Achourem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Letenská 526/2, za účasti města Třebíče, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 104/55, IČ 00290629, zastoupeného JUDr. Marií Veselou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 7, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 C 95/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 21. prosince 2010, č.j. 54 Co 144/2010-365, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, k rukám JUDr. Marie Veselé, advokátky se sídlem v Třebíči, Bráfova 7 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č.j. 54 Co 144/2010-365, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. listopadu 2009, č.j. 11 C 95/2007-317, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že město Třebíč je vlastníkem ve výroku rozsudku specifikovaných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, který je dle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) nezbytným předpokladem úspěšnosti žaloby, nadto k podání žaloby není aktivně legitimován a na straně žalovaných je nedostatek pasivní věcné legitimace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože se domnívá, že napadené rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce. Uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., když má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce a tento soud nerozhodl o přípustnosti vedlejšího účastníka na straně žalovaných. Odvolací soud pak žalobci neposkytl poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Konečně nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že pokud má být rozhodováno o vlastnickém právu třetího subjektu, musí být rovněž tento subjekt účastníkem soudního řízení na straně žalovaných. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
K dovolání žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil vedlejší účastník, který se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, a konstatuje, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (na tomto místě je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/2011, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností od 31. prosince 2012), nezahrnuje-li tvrzená vada řízení otázku zásadního právního významu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009) přihlédnuto. Žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu žalobce ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4345/2011). Rozhodnutí odvolacího soudu je i v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 07. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1274/2010 přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Nad to k okolnostem vážícím se k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 věta za středníkem přihlédnuto. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu těchto nákladů nemá nárok. Vedlejší účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky vzhledem k tomu, že advokátka žalované v dovolacím řízení učinila jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení vedlejšího účastníka činí 5.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 6.360,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalovaným pak v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu