30 Cdo 1864/2012
Datum rozhodnutí: 02.08.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 1864/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce F. Z. , zastoupeného Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Ruská 87/11, adresa pro doručování: Mgr. Rita Kubicová, advokátka, pobočka Advokátní kanceláře ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, proti žalovaným: 1) V. P. , a 2) Charming Vote a. s. , se sídlem v Mokrých Lazcích, U Kaplice 194, identifikační číslo osoby 26831864, oběma zastoupeným JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 375/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2011, č.j. 8 Co 318/2011-234, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Rity Kubicové, advokátky se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Okresní soud v Novém Jičíně (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 5. dubna 2011, č.j. 14 C 375/2008-174, určil, že společnost Charming vote, a. s., IČ: 26831864, je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území B., v obci B., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, a to objekt bydlení č.p. 1, nemovitá kulturní památka, stojící na pozemku p.č.st. 13, zastavěná plocha a nádvoří, objekt bydlení č.p. 4 nemovitá kulturní památka stojící na pozemku p.č.st. 12/1, zastavěná plocha a nádvoří, objekt bydlení č.p. 205 nemovitá kulturní památka stojící na pozemku p.č.st. 12/3, zastavěná plocha a nádvoří, zemědělské stavení bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č.st. 4, zastavěná plocha a nádvoří, jiná stavba bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č.st. 10/5, zastavěná plocha a nádvoří, zemědělské stavení bez č.p./č.e. stojící na pozemku p.č.st. 10/7, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č.st. 13, zastavěná plocha a nádvoří, nemovitá kulturní památka, pozemek p.č.st. 12/1, zastavěná plocha a nádvoří, nemovitá kulturní památka, pozemek p.č.st. 12/3, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č.st. 4, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č.st. 10/5, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek p.č.st. 10/7, zastavěná plocha a nádvoří (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve prospěch společnosti Charming Vote a. s. a smlouva, kterou bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem z žalované 2) na žalovaného 1) je neplatná.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Konstatoval, že byla-li kupní smlouva, jíž žalovaná 2) převedla vlastnické právo k nemovitostem na žalovaného 1) za částku 5.250.000,- Kč a v níž bylo ujednáno, že kupní cena se vypořádává formou započtení pohledávky ze zástavní smlouvy, kterou má žalovaný 1) na základě zástavní smlouvy vůči prodávajícímu žalované 2), uzavřena 29. září 2008, tedy ještě dříve, než vzniklo právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy, tj. dříve, než nastala splatnost půjčky (10. dubna 2011), je nutno dospět k závěru, že jejím účelem bylo sjednání tzv. propadné zástavy. Pro posouzení žalobou uplatněného nároku žalobce odvolací soud považuje za podstatné, že žalobce má pravomocný exekuční titul, a to směnečný platební rozkaz, vydaný v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Sm 139/2007, jímž mu vůči žalované 2) byla přisouzena částka 4.500.000,- Kč s příslušenstvím. Nelze přesvědčit ani námitce žalovaných, že jediným žalobním titulem měla být žaloba odpůrčí, neboť, jak správně uvedl okresní soud, úspěšně lze odporovat jen platnému právnímu úkonu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále již dovolatelé ) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V čem konkrétně dovolatelé spatřují otázku zásadního právního významu však z dovolání nevyplývá; dovolatelé pouze uvádějí, že zásadní právní význam spatřují v tom, jak soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy v důsledku způsobu provedení dokazování . Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání dovolatelů uvedl, že má za to, že dokazování bylo provedeno zcela správně, rozhodnutí soudů plně odpovídají výsledkům dokazování, přičemž tato rozhodnutí byla i přiléhavě odůvodněna. Navrhl, aby podané dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s .ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatelé ve svém dovolání ovšem [z pohledu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] neformulovali (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedli ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Z dovolání je totiž zřejmé, že dovolatelé brojí proti výsledkům dokazování odvolacím soudem (oběma soudy) a v dovolání tak nepřípustně uplatňují dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 písm. o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání posuzovat nelze (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.). Pokud pak dovolatelé polemizují s právním posouzením věci odvolacím soudem, činí tak právě s ohledem na svou skutkovou verzi případu; ani tato okolnost ovšem přípustnost dovolání nezakládá. K námitce stran absence o důkazním břemenu, kterou dovolatelé uplatňují v závěru svého dovolání, nebylo možné rovněž ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. přihlížet. K otázce právního posouzení věci lze pak uvést, že skutkový stav, z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud a jímž byl při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán dovolací soud, umožňovaly odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak byl zákonu odpovídajícím způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), též s odkazem na relevantní judikaturu, vyložen v odůvodnění (písemného vyhotovení) jeho dovoláním napadeném rozsudku. Z dovoláním napadeného rozsudku nebylo možno ani vyvodit, že by se odvolací soud při posuzování věci ve světle zjištěných skutkových okolností případu odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelů podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávající z odměny za zastupování advokátkou (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [podle čl. II vyhl. č. 64/2012 Sb., § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.] a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč jsou dovolatelé povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně, a to k rukám advokátky žalobce, jak je uvedeno shora (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 2. srpna 2012

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu