30 Cdo 1862/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 1862/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) Ing. D. V. D. , b) D. D. , a c) J. S. , zastoupeni Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 14, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 26/2011, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. 18 Co 50/2013-210, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 44/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř. , dovolání žalobce a) z důvodu, že nemá náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a vymezení dovolacího důvodu, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Dovolatel sice uvádí, že věc nebyla rozhodována dovolacím soudem v části týkající se výše nároku za nezákonnou domovní prohlídku a že se soudy odchýlily od rozhodování dovolacího soudu v části týkající se nároků žalobce na zadostiučinění , nicméně nevymezil konkrétní otázku výkladu hmotného či procesního práva (ve smyslu § 237 o. s. ř.), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) či při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu