30 Cdo 1851/2000
Datum rozhodnutí: 13.09.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1851/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele S. M., zast. advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o opravě odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.12.1997, č.j. 17 Ca 411/96-63, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Ca 411/96, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 1998, č.j. Na 406/98-98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele zamítl návrh na opravu odůvodnění usnesením ze dne 3.12.1997 č.j. 17 Ca 411/96-63, jímž se navrhovateli pro dovolací řízení ustanovil zástupce - advokát JUDr. V. N. Odvolací soud zjistil, že návrh na opravu odůvodnění není důvodný (navrhovatel totiž brojil proti tomu, že mu byl ustanoven advokát ze Š. a tak se dožadoval opravit jednak záhlaví usnesení, aby bylo uvedeno místo částečně invalidní - invalidní důchod a také i vypustit část věty o tom, že je poživatelem částečného invalidního důchodu a je mu zastavena výplata této dávky). Neshledal totiž důvody proto, aby bylo odůvodnění opraveno. Měl za to, že soud prvního stupně při jeho odůvodnění vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu věci, není proto důvod, aby bylo jeho námitkám , jimiž se domáhá opravy usnesení vyhověno, a proto jeho návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dovolání. Navrhoval usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu rozhodnutí. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v podstatné části v provedeném dokazování. Uváděl, že navrhovatel neobdržel totiž od odpůrkyně rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu, a proto tento důchod nepobírá, což vyplývá z jeho tvrzení.

Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst.1 o.s.ř.). V případech dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., jde-li o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, v ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. pak, jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé.

V dané věci však o žádný z těchto případů se nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno a rozhodnutí o zamítnutí návrhu na opravu odůvodnění usnesení ze dne 3.12.1997, č.j. 17 Ca 411/96-63, není rozhodnutí ve věci samé, jímž je v posuzované věci přezkoumání rozhodnutí odpůrkyně o nároku navrhovatele o částečný invalidní důchod. Proto dovolání zde není přípustné.

Přípustnost dovolání by mohla být založena jen v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., a to na straně soudu (písm. g/), na straně účastníků (písm. b/, c/) nebo by se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení ( písm.e/), nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/ ), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká je založena až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ale z obsahu spisu nevyplývají a dovolacím soudem ani nebyly shledány (dovolatel je ani netvrdí).

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. postiženo, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání, aniž by se mohl věci dále zabývat, podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s ř., odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1, věty první o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2000

JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová