30 Cdo 183/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2010
Dotčené předpisy: § 157 odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 183/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci Ing. M. K., (dále jen vyšetřovaný ), zastoupeného opatrovníkem Městskou částí Praha 3, se sídlem Úřadu městské části Praha 3, Seifertova 51, pro řízení JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23/978, o způsobilost k právním úkonům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 10 P 101/98, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2007, č.j. 36 Co 76/2007-300, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2007, č.j. 36 Co 76/2007-300, se ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, zrušuje , a věc se vrací uvedenému soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :



Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. září 2007, č.j. 36 Co 76/2007-300, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. února 2007, č.j. 10 P 101/98-283, (ve výroku I.) tak, že vyšetřovaný není způsobilý k právním úkonům s výjimkou hospodaření s finanční částkou do 3.000,- Kč měsíčně a ke všem právním úkonům, jejichž hodnota nepřesahuje tuto částku. Rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku II.) potvrdil ve znění, že návrh vyšetřovaného na zrušení výroku, kterým soud dal opatrovníkovi souhlas k podání návrhu na jeho umístění do ústavu sociální péče s psychiatrickým dohledem se zamítá. Rozsudek soudu prvního stupně pak zrušil ve výrocích o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen zástupkyni vyšetřovaného dne 26. listopadu 2007, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti tomuto rozhodnutí podal vyšetřovaný již dne 1. října 2007 včasné dovolání.
Dovolatel přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž napadá výrok ve věci samé o způsobilosti k právním úkonům (§ 41 odst. 2 o.s.ř.). Odkazuje na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (odvolací soud rozhodl o omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného zcela odlišně od soudu prvního stupně). Dovolací soud poté napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku ve věci samé o způsobilosti k právním úkonům přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej nelze považovat za správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání; právě takováto vada rozhodnutí odvolacího soudu poznamenala.
Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li (dále) stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal, a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.
Jak vyplývá z písemného odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud zcela opomněl jakkoliv uvést jak věc posoudil po stránce právní. Tato okolnost je o to závažnější, že výrok rozhodnutí uvádí, že vyšetřovaný není způsobilý k právním úkonům (s výjimkou hospodaření s uvedenou finanční částkou), takže ve své podstatě není fakticky nezvratně vymezena právní oblast, jíž se tato nezpůsobilost týká.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) rozsudek odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení § 243b odst. 2 a 3 o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. srpna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu