30 Cdo 183/2006
Datum rozhodnutí: 26.09.2006
Dotčené předpisy:



30 Cdo 183/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) JUDr. B. B. , a b) MUDr. M. B., za účasti M. K., zastoupené advokátem, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 129/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2005, č. j. 1 Co 125/2004 - 87, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2005, č. j. 1 Co 125/2004 - 87, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2004, č. j. 23 C 129/2003 - 50, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se žalobou podle § 244 a násl. o. s. ř. domáhali, aby soud rozhodl, že se nepovoluje vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 387 a č. 959 pro obec O. a k. ú. M. O., KN v O. . Žalobu odůvodnili zejména tím, že se cítí být dotčeni na svých právech rozhodnutím Katastrálního úřadu v O. ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. V - 3408/2003, jímž byl povolen vklad vlastnického práva účastnice M. K. ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech, jehož právní účinky vznikly ke dni 24. 7. 2003, neboť katastrální úřad postupoval v rozporu s ust. § 4 odst. 3 písm. b) a ust. § 5 zák. č. 265/1992 Sb., v platném znění, s ust. § 5 a 6 zák. č. 344/1992 Sb. a ust. § 14 zák. č. 71/1976 Sb., v platném znění, když s nimi nejednal jako s účastníky správního řízení, listiny, na jejichž základě byl vklad povolen, tj. návrh na vklad, včetně přiloženého rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č. j. 82 C 415/2001 - 84, trpěly vadami (nesprávnou identifikací účastníků a jejich bydliště), nesplňovaly náležitosti podle § 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. a v rozsudku soudu bylo opomenuto příslušenství nemovitostí. Pokud citovaným rozsudkem okresního soudu byla žalobcům uložena povinnost učinit M. K. nabídku s návrhem na uzavření kupní smlouvy o prodeji podílu na nemovitostech ve výroku rozsudku specifikovaných, bylo možno splnění této povinnosti uplatnit podle § 251 a násl. o. s. ř. výkonem rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 5. 2004, č. j. 23 C 129/2003 - 50, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně z obsahu spisu katastrálního úřadu zjistil, že účastnice řízení na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č. j. 82 C 415/2001 - 84, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 82 C 415/2001 - 94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2003, č. j. 57 Co 781/2002 - 128 (jímž JUDr. B. B. a MUDr. M. B. byla uložena povinnost učinit M. K. nabídku s návrhem na uzavření kupní smlouvy v tomto znění: JUDr. B. B. a MUDr. M. B. prodávají M. K. tyto nemovitosti - 7/12 domu čp. 2737 postaveném na parcele č. 4134, dále parc. č. 4029/1 - zahrada, parc. č. 4029/2 - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 4134 - zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. v katastru nemovitostí na LV č. 387 pro obec O. a k. ú. M. O. a 23/48 parc. č. 4026 - zahrada, zapsanou u Katastrálního úřadu v O. v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 959 pro obec O. a katastrální území M. O., a to za celkovou kupní cenu ve výši 1,420.000,- Kč a M. K. tyto nemovitosti kupuje, přičemž kupní cenu je povinna zaplatit do 7 dnů od právní moci vkladu do katastru nemovitostí ), dále přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy účastnicí řízení ze dne 10. 7. 2003, doručeného žalobcům, a návrhu účastnice řízení na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 24. 7. 2003, a dalších listin, Katastrální úřad v O. rozhodnutím ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. V-3408/2003, vklad vlastnického práva účastnice povolil, přičemž právní účinky vkladu vznikly ke dni 24. 7. 2003. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci jde o žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř., kterou žalobci podali ve smyslu ust. § 245 odst. 1 o. s. ř., neboť tvrdí, že byli dotčeni na svých právech rozhodnutím Katastrálního úřadu v O. (§ 246 odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná, neboť návrh na zahájení řízení u katastrálního úřadu ve smyslu ust. § 4 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb. obsahoval všechny potřebné náležitosti (nesprávné označení rodného čísla žalobkyně bylo opraveno podáním ze dne 3. 9. 2003), byly k němu připojeny všechny potřebné přílohy ve smyslu ust. § 4 odst. 4 zák. č. 265/1992 Sb. a katastrální úřad v řízení o povolení vkladu vlastnického práva účastnice řízení řádně zkoumal, zda jsou splněny všechny předpoklady k povolení vkladu vlastnického práva podle § 5 odst. 1 cit. zákona. Dále soud konstatoval, že projev vůle žalobců k učinění nabídky s návrhem na uzavření kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu na nemovitostech byl nahrazen citovaným pravomocným rozhodnutím soudu, které je správné, neobsahuje žádné nesrovnalosti a je v intencích ust. § 603 odst. 3 obč. zák. Za neopodstatněné dále považoval tvrzení žalobců, že jim zásilka s listinou označenou jako přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy nebyla fyzicky doručena, neboť z obsahu spisu katastrálního úřadu vyplývá, že tato listina se dostala do dispozice žalobců, kteří měli možnost se s jejím obsahem seznámit. Nedůvodné je rovněž tvrzení žalobců, že v době, kdy jim bylo doručováno přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy, již nebyli spoluvlastníky předmětných nemovitostí z důvodu, že předcházející vlastníci od kupní smlouvy odstoupili, neboť v průběhu řízení před katastrálním úřadem tato námitka nebyla vznesena, a podle § 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. zkoumá katastrální úřad rozhodné skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad. Soud prvního stupně uzavřel, že katastrální úřad postupoval v řízení o povolení vkladu spoluvlastnického práva na základě návrhu účastnice M. K. ze dne 24. 7. 2003 v souladu se zákonem č. 265/1992 Sb. a že tudíž rozhodl správně, když povolil vklad spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem. Z tohoto důvodu žalobu podle § 250i o. s. ř. zamítl.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. 1 Co 125/2004 - 87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že žaloba, aby rozhodnutí Katastrálního úřadu v O. ze dne 9. 10. 2003, kterým se povoluje návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 387 a LV č. 959 pro obec O. a katastrální území M. O. učiněné pod č. j. V-3408/2003, se nahrazuje rozhodnutím soudu, a to tak, že návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 387, spoluvlastnického podílu ve výši 7/12 k obytnému domu čp. 2737 na stavební parc. č. 4134 a parc. č. 4134 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 4029/1 zahrada, č. 4029/2 zastavěná plocha a nádvoří a dále na LV č. 959, spoluvlastnického podílu ve výši 23/48 k parc. č. 4026 zahrada pro obec O. a katastrální území M. O., se zamítá a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a poté, co opakoval důkaz fotokopií návrhu na zápis vkladu vlastnického práva k nemovitostem, který podala účastnice řízení datovaný dnem 24. 7. 2003, se ztotožnil s jeho závěrem, že tento návrh obsahoval náležitosti ve smyslu ust. § 4 odst. 3 písm. a) - c) zák. č. 265/1992 Sb., že přílohou návrhu byly veškeré potřebné listiny ve smyslu ust. § 4 odst. 4 tohoto zákona, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu řádně zkoumal okolnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) - g) zákona a že rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva výše uvedených nemovitostí ve prospěch M. K. nic nebránilo. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla formulována tak, aby bylo zřejmé, že ve smyslu ust. § 250j odst. 2 o. s. ř. nahrazuje rozsudek soudu rozhodnutí správního orgánu, a že tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku a žalobci tuto vadu žaloby odstranili, potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v tomto opraveném znění.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podávají je z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní pro právní stránce považují otázku, zda je k účinnosti přijetí návrhu nabídky k prodeji nemovitosti třeba, aby navrhovateli došel projev souhlasu s návrhem obsaženým dle § 46 odst. 2 obč. zák. na téže listině jako návrh, nebo zda postačí oznámení o přijetí návrhu učiněném jakoukoliv formou , a rovněž otázku, zda katastrální úřad nepřekročil rozsah své přezkumné činnosti stanovené v § 5 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když v průběhu vkladového řízení vyvstala evidentně sporná otázka o skutečnosti, zda přijetí nabídky ze strany žalované bylo či nebylo doručeno žalobcům . Namítají, že soudy obou stupňů při rozhodování o správnosti postupu katastrálního úřadu nebraly v potaz zákonný požadavek zakotvený v ust. § 46 odst. 2 obč. zák., že jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině; protože katastrálnímu úřadu byly v daném případě předloženy dvě samostatné listiny, nebyla naplněna podmínka uvedená v ust. § 5 odst. 1 písm. d) zák. č. 265/1992 Sb. Nesouhlasí ani s názorem soudů obou stupňů, že přijetí nabídky ze strany žalované jim bylo řádně doručeno, poukazují na obsah spisu katastrálního úřadu a vyslovují názor, že není zřejmé, kdy akceptace nabídky nabyla účinnosti. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Účastnice řízení ve svém podrobném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§ 237 odst. 1 písm. b)]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Zamítavý rozsudek odvolacího soudu je založen na závěru, že rozhodnutí Katastrálního úřadu v O. ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. V - 3408/2003, jímž byl povolen vklad spoluvlastnického práva účastnice M. K. k předmětným nemovitostem, jehož právní účinky vznikly ke dni 24. 7. 2003, je správné, a že tudíž bylo namístě žalobu zamítnout podle § 250i o. s. ř. S tímto závěrem se nelze ztotožnit, neboť je v rozporu s ust. § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. i s ustálenou judikaturou ve věcech podle části páté občanského soudního řádu. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu představuje rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. a že dovolání proti němu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soud ve smyslu ust. § 242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné, i když z jiných důvodů, než dovolatelé namítají.
Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán ) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Podle § 246 o. s. ř. (nazvaném legitimace k žalobě a náležitosti žaloby) k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (odst. 1 tohoto ustanovení).
Podle § 250g odst. 1 o. s. ř. soud žalobu odmítne, a) byla-li podána opožděně,
b) byla podána někým, kdo k žalobě není oprávněn, c) je-li nepřípustná. K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání (odst. 2 tohoto ustanovení).

Podle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.
Podle § 250j odst. 1 o. s. ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
Podle § 5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, lze provést zápisem ve spisu. Proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Podle odst. 4 tohoto ustanovení rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Pokud podanému opravnému prostředku katastrální úřad nevyhoví v plném rozsahu, rozhoduje o podaném opravném prostředku soud.
Jestliže podle ust. § 5 odst. 3 citovaného zákona není proti rozhodnutí, kterým se vklad do katastru nemovitostí povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví, je žaloba nepřípustná a bylo ji proto třeba usnesením odmítnout podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 652/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 30 Cdo 85/2005) a nikoliv ji zamítnout podle § 250i o. s. ř., když soud v takovém případě nerozhoduje ve věci samé. Dovolací soud se proto neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, pokud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť soud prvního stupně se dopustil pochybení při aplikaci občanského soudního řádu, jmenovitě ust. § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř., které nebylo odvolacím soudem napraveno.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, není správný. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat námitkami žalobců uplatněnými v dovolání, jimiž projevují nesouhlas se závěry, k nimž dospěl odvolací soud, když žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je v daném případě nepřípustná.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2006

JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu