30 Cdo 1822/2004
Datum rozhodnutí: 16.09.2004
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1822/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně J. L., zastoupené

advokátem, proti žalované H. C., o určení neplatnosti závěti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 22 C 181/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2003, č.j. 22 Co 460/2003-263, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 16.4.2003, č.j. 22 C 181/98-200, ve spojení s usneseními

ze dne 20.6.2003, č.j. 22 C 181/98-237, 22 C 181/98-238, 22 C 181/98-239, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobkyně na určení, že závěť zůstavitelky V. K., zemřelé dne 28.4.1997, sepsaná dne 9.5.1996 notářským zápisem JUDr. J. Z., notářkou v P., pod č.j. N 81/96, NZ 75/96, je neplatná ; uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o svědečném a znalečném. Vycházel ze závěru, že zde není žádná skutečnost, s nimiž zákon spojuje neplatnost závěti .

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.12.2003, č.j. 22 Co 460/2003-263, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně a s ním spojená usnesení jako věcně správné potvrdil; uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6.425,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 1.050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla zjištěna ani prokázána žádná ze skutečností, s nimiž zákon spojuje neplatnost závěti.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Namítá, že listinné důkazy o zdravotním stavu zůstavitelky buď žalovaná či její zástupce získali nezákonným způsobem ; že znalkyně neměla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci zůstavitelky ; že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobkyní; že soud nereagoval na její žádost o zaslání spisu k Městskému soudu v Brně , aby se s ním mohla řádně seznámit ; že jí soudy odňaly možnost jednat , když nevyhověly její žádosti o odročení posledního jednání ve věci před soudem prvního stupně a když se nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem ; že se soudy nevypořádaly s důkazy prokázaným chováním žalované v rozporu s dobrými mravy, kterým zůstavitelku prakticky k sepisu závěti přivedla a svým způsobem i přinutila . Navrhla aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného

v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.

Dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné, neboť ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání by tedy v této věci mohla být založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalobkyně v dovolání namítá, že listinné důkazy o zdravotním stavu zůstavitelky buď žalovaná či její zástupce získali nezákonným způsobem ; že znalkyně neměla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci zůstavitelky ; že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobkyní; že soud nereagoval na její žádost o zaslání spisu k Městskému soudu v Brně , aby se s ním mohla řádně seznámit ; že jí soudy odňaly možnost jednat , když nevyhověly její žádosti o odročení posledního jednání ve věci před soudem prvního stupně a když se nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem ; že se soudy nevypořádaly s důkazy prokázaným chováním žalované v rozporu s dobrými mravy, kterým zůstavitelku prakticky k sepisu závěti přivedla a svým způsobem i přinutila .

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu