30 Cdo 182/2013
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 104 odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 182/2013
30 Cdo 513/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce V. Š. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 23 C 40/2010, o dovoláních žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 134, takto:


I. Dovolací soud spojuje ke společnému projednání dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 - 134, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 134, se odmítá.
III. Dovolací řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67, se zastavuje .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Odvolací soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o 2,000.000,- Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Protože při podání dovolání nebyl žalobce právně zastoupen, vyzval jej soud usnesením ze dne 20. 4. 2012, č. j. 23 C 40/2010 95, aby si pro zastupování v řízení o dovolání zvolil právního zástupce z řad advokátů a aby do deseti dnů od doručení tohoto usnesení jím zvolený zástupce nahradil nebo doplnil žalobcem osobně podané dovolání vlastním podáním, případně aby v téže lhůtě soudu sdělil, že se s dovoláním podaným osobně žalobcem ztotožňuje. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 18. 5. 2012.
Na to reagoval žalobce tím, že požádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Jeho žádost byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 8. 2012, č. j. 23 C 40/2010 128, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 134, zamítnuta. Posledně uvedené usnesení bylo žalobci doručeno nejpozději dne 27. 11. 2012.
Nejvyššímu soudu byl zároveň z předkládací zprávou vypracovanou soudem prvního stupně k dovolání žalobce ve věci samé postoupen přípis žalobce ze dne 17. 12. 2012, z něhož vyplývá, že žalobce podává dovolání i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 134. Ani v tomto případě nebyl žalobce právně zastoupen.
Při projednání obou dovolání a rozhodnutí o nich postupoval dovolací soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. , jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
Dovolací soud za postupu podle § 243c odst. 1 a § 112 odst. 1 o. s. ř. spojil v zájmu hospodárnosti řízení o obou dovoláních ke společnému projednání.
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání žalobce směřující proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Jelikož dovolání žalobce v tomto případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v tom, že dovolání žalobce nebylo sepsáno advokátem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.), důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání nelze vyvozovat z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, a ani ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání žalobce, neboť napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 55 Co 414/2012 134, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, která ovšem není řádně zastoupena.
Dle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Soud prvního stupně přitom dovolatele náležitě poučil s tím, že musí být v dovolacím řízení řádně zastoupen (viz výše). Z obsahu spisu vyplývá, že k napravení nedostatku právního zastoupení ze strany dovolatele nedošlo. Lhůta určená soudem prvního stupně k napravení nedostatku povinného zastoupení a počítaná v souladu s § 241b odst. 3 částí druhé věty za středníkem uplynula, neboť byla stanovena v délce deseti dnů a počala běžet právní mocí usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení právního zástupce (tj. od 27. 11. 2012).
Protože dovolatel není právně zastoupen, a tak není splněna jedna z podmínek dovolacího řízení, postupoval dovolací soud podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 104 odst. 2 o. s. ř. a dovolací řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 55 Co 266/2011 67, zastavil.
Žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, resp. dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu