30 Cdo 1791/2014
Datum rozhodnutí: 24.09.2014
Dotčené předpisy: § 31a předpisu č. 82/1998Sb., § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb., § 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb.




30 Cdo 1791/2014



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce
Ing. L. M.
, právně zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované
České republice Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 261.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 113/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013, č.j. 15 Co 410/2013 - 70, t a k t o:


I. Dovolání
se odmítá.

II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze 26. listopadu 2013, č.j. 15 Co 410/2013 70, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. srpna 2013, č.j. 10 C 113/2012 30, tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 243/2005 s tím, že žalobu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 63.750,- Kč s příslušenstvím zamítl. Odvolací soud dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř. , dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Dovolatel ve svém dovolání nejprve namítal, že odvolací soud pominul, že se jedná o reparační řízení a je třeba k tomu při stanovení náhrady nemajetkové újmy přihlížet. Tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť pod pojmem kompenzační řízení je třeba rozumět řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též zákon č. 82/1998 Sb.), tedy řízení, jehož účelem je kompenzovat újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím státu. V tomto smyslu je pojem kompenzační řízení používám v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011) i ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011. V posuzované věci namítal žalobce délku občanskoprávního řízení vedeném pod sp. zn. 63 C 243/2005, jehož předmětem bylo zaplacení částky 120.258,- Kč s přísl. z titulu žalobcem tvrzené škody při dodávce a montáži solárního zařízení pro ohřev TUV na stavbě žalobce. Přestože žalobce subjektivně vnímá posuzované řízení jako reparační , nelze souhlasit s tím, že by se jednalo o řízení kompenzační, tak jak jej má na mysli ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud. Z uvedeného důvodu proto na řízení žalobce nelze aplikovat judikaturu dovolacího soudu vztahující se k posuzování a zohlednění délky tzv. kompenzačního řízení.

Namítá-li dovolatel, že obecné soudy měly řádně stanovit základní částku odškodnění a řádně vyhodnotit kritéria uvedená v ustanovení § 31a OdpŠk, tak ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud základní částku pro výpočet výše odškodnění vůbec nestanovoval, neboť dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bude postačovat poskytnout zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu formou konstatování práva, což je plnohodnotná forma morální kompenzace utrpěné újmy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zejm. jeho část V., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Rozhodnutí odvolacího soudu tak nepředstavuje jiné řešení, než přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2347/2013, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že nelze přehlédnout, že § 31a odst. 3 OdpŠk se uplatní zejména při stanovení výše přiměřeného finančního zadostiučinění, zatímco pro stanovení formy zadostiučinění je směrodatný § 31a odst. 2 OdpŠk a jeho dvě obecná kriteria (závažnost vzniklé újmy a okolnosti jejího vzniku), přičemž stanovení základní částky odškodnění postrádá svůj význam za situace, kdy se jeví jako vhodná forma kompenzace konstatování porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).

Ani další námitka žalobce, že soud nesprávně posoudil kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, přípustnost dovolání rovněž nezakládá. Odvolací soud uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje značné množství soudních řízení. V takovém případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že velké množství žalobcem iniciovaných soudních sporů staví žalobce ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika málo soudních řízení (srov. obdobně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížností ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. 9. 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10 a 61523/10, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1661/2013). Navíc okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů se odrazilo v přístupu stěžovatele k jednotlivým řízením například v tom smyslu, že nereagoval včas na výzvy soudu, neplatil včas soudní poplatky, opakovaně žádal odročování soudních jednání a celkově tedy nevěnoval řízení náležitou péči.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Jelikož se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, tak přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z dovolatelem vymezených otázek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.


V Brně dne 24. září 2014


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu