30 Cdo 1786/2007
Datum rozhodnutí: 09.12.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1786/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Č. o. b., a.s., proti žalovanému M. F., zastoupenému advokátem, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 891/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2006, č.j. 10 Co 960/2005-169, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2006, č.j. 10 Co 960/2005-169, a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 5 C 891/99-138, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 5 C 891/99-138, vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení vstoupila na místo původní žalobkyně Č. o. b., a.s., Č. f., s.r.o. Soud prvního stupně tak po zjištění, že na základě smlouvy o správě pohledávek, uzavřené právním předchůdcem žalobkyně s Č. f., s.r.o., došlo v průběhu tohoto řízení dne 13.8.2003 k dohodě o narovnání mezi žalobkyní a Č. f., s.r.o., vyhověl postupem podle ustanovení § 107a o.s.ř. návrhu žalobkyně a se souhlasem vstupující žalobkyně, aby namísto dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení žalobkyně nová. Usnesení vydal soud prvního stupně poté, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24.6.2005, č.j. 10 Co 636/2004-110, zrušil předchozí totožné usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 17.6.2004, č.j. 5 C 891/99-103, a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval otázkou existence právní skutečnosti vyvolávající přechod práva z dosavadní žalobkyně na další subjekt. Soud prvního stupně učinil v dalším řízení potřebná zjištění z uvedené dohody o narovnání uzavřené dne 13.8.2003 mezi původní a nastupující žalobkyní, podle které s výjimkami tam uvedenými (nezahrnujícími pohledávku, od které žalobkyně odvíjí žalobou uplatněný nárok) nebudou pohledávky podle dříve uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek s odloženou účinnosti (od 31.3.2004) postoupeny na Č., a.s., ale nadále bude jejich výlučným věřitelem Č. f., s.r.o. Soud prvního stupně uzavřel, že ohledně uplatněného nároku nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva na jiného a že k této skutečnosti došlo po zahájení řízení, a proto uvedenému návrhu vyhověl.

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Z odůvodnění potvrzujícího usnesení vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolacím námitkám žalovaného zdůraznil, že otázky vzniku a existence pohledávky, od které se odvíjí uplatněný nárok, otázky, zda tato pohledávka skutečně přešla na vstupujícího žalobce či otázka žalobcovy věcné legitimace, nejsou již předmětem rozhodování soudu podle ustanovení § 107a o.s.ř., ale rozhodováním ve věci samé. Odvolací soud se dále vyjádřil k návrhu České finanční, s.r.o., který vznesla v odvolacím řízení, aby s ohledem na novou tvrzenou skutečnost smlouvu o postoupení pohledávky na její místo vstoupila D. B. A. Uvedl, že o tomto návrhu nemohl odvolací soud rozhodnout v situaci, kdy usnesení o vstupu navrhující žalobkyně (Č. f., s.r.o.) dosud nenabylo právní moci.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že odvolací soud rozhodl na základě důkazů předložených žalobkyní, které neodpovídají skutečnostem zakládajícím podání odpůrčí žaloby, přičemž postoupení pohledávky je dle žalovaného neplatné. Mimo to byly pohledávky, z jejichž existence soud prvního stupně vycházel jako z podkladu pro podání odpůrčí žaloby, ještě před podáním žaloby uznány správcem konkursní podstaty úpadce, firmy M. Ž. a.s. a žalobkyní prodány třetí osobě. Současně se žalovaný přesvědčil o tom, že usnesení odvolacího soudu je nevykonatelné, neboť Č. f., s.r.o., již není zapsána v obchodním rejstříku. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru,

že dovolání žalovaného, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., je důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Přestože odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o.s.ř., a dospěl rovněž ke správnému závěru, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a žalobkyně dříve, než soud o věci rozhodl, navrhla, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, dovolací soud se s jeho závěry o splnění podmínek pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka neztotožňuje.

Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Způsobilost být účastníkem řízení patří k podmínkám řízení a soud je povinen nejen po zahájení řízení, ale kdykoli za řízení zkoumat, zda ten, kdo v řízení vystupuje jako jeho účastník, má skutečně způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je nutno řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínkou pro pozitivní rozhodnutí o návrhu žalobce podle ustanovení § 107a o.s.ř. tak je (vedle splnění předpokladů tímto ustanovením určených), že osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, je způsobilá být účastníkem řízení. Návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení naopak soud nemůže vyhovět, pokud by v důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, který by znemožňoval pokračování v řízení a pro který by bylo nutné řízení zastavit.

Výše uvedené zásady se uplatní i v této věci.

V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila Č. f., s.r.o., podáním ze dne 17.2.2004, doručeným soudu prvního stupně 20.2.2004 (č.l. 75). Č. f., s.r.o., však dle údajů vedených obchodním rejstříkem zanikla v důsledku jejího zrušení s převodem jmění na jejího jediného společníka, jímž je Č. k. a., na základě smlouvy o převzetí jmění uzavřené ve smyslu 153c obch. zák., přičemž její univerzální právní nástupkyní se stala Č. k. a., a k datu 31.8.2006 byla Č. f., s.r.o., vymazána z obchodního rejstříku.

Jelikož odvolací soud napadené usnesení vydal v době, kdy Č. f., s.r.o., již nebyla způsobilá být účastníkem řízení, dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl žalovaným uplatněn právem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.1.2004, sp. zn. 32 Odo 1050/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 24, ročník 2004).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 o.s.ř. zrušil, aniž se již zabýval ostatními námitkami dovolatele. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2008

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu