30 Cdo 1765/2006
Datum rozhodnutí: 31.07.2006
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


30 Cdo 1765/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce T. Č., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici O., zastoupenému advokátem, proti žalovaným 1) R. Č., 2) nezletilému R. Č., zastoupenému kolizním opatrovníkem Městem P., a 3) nezletilé R. Č., zastoupené kolizním opatrovníkem Městem P., dětí žalobce a první žalované, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 24 C 282/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 13 Co 678/2005 - 90, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Plzeň - město zastavil podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. řízení


o žalobě na určení, že žalobce není otcem nezletilých R. a R. Č., narozených z matky R. Č., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že věc nelze projednat pro neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, kterou je překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.). Žalobce se v tomto řízení domáhá projednání stejné věci, která již byla projednána a rozhodnuta pravomocným rozsudkem Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 5. 2001, č. j. 8 C 147/99 - 103, jímž bylo určeno, že žalobce je otcem nezl. R. Č. narozené z matky R. Č., a pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 14. 9. 2001, č. j. 14 C 57/2000 - 85, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2002, č. j. 12 Co 28/2002 - 109, jímž bylo určeno, že žalobce je otcem nezl. R. Č. z matky R. Č. Jde o stejnou věc, týkající se týchž účastníků, stejného předmětu řízení, přičemž není samo o sobě významné, že účastníci mají rozdílné procesní postavení.


K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 11. 2005, č. j. 13 Co 678/2005 - 90, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.


V nejasném a zcela nesrozumitelném podání ze dne 27. 12. 2005, které žalobce adresoval Nejvyššímu soudu a jemuž bylo doručeno dne 28. 12. 2005, vyjádřil žalobce nesouhlas s rozhodnutími soudy obou stupňů, přičemž při tomto úkonu nebyl zastoupen advokátem.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.


Podle ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců


od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.


Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).


Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom,


v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.


Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 2, 3 o. s. ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).


Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.


V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2005, č. j. 13 Co 678/2005 - 90, které mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 23. 12. 2005, podal dovolání k poštovní přepravě dne 27. 12. 2005, aniž při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a ani neuvedl, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá, jaké uplatňuje dovolací důvody a čeho se domáhá. Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 1. 2006, č. j. 24 C 282/2004 - 104, byl žalobci k ochraně jeho zájmů v této věci ustanoven zástupcem pro dovolací řízení JUDr. K. J., advokát, a současně mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 2. 2006. Usnesením téhož soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 24 C 282/2004 - 109, pak byl žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzván, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání tak, aby bylo uvedeno, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popř. které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Současně byl žalobce poučen o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud podání odmítne, čímž je řízení skončeno. Toto usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne 28. 2. 2006.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, rozsah, v jakém usnesení odvolacího soudu napadá, a čeho se žalobce domáhá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula dnem 18. 4. 2006 (úterý), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. července 2006


JUDr. Olga Puškinová, v.r.


předsedkyně senátu