30 Cdo 1754/2004
Datum rozhodnutí: 17.05.2005
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1754/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců

a) J. L. a b) Ing. P. V., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Mysliveckému sdružení L., zastoupenému advokátem, o přezkoumání rozhodnutí občanského sdružení, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 84/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 10.2.2004, č.j.

23 Co 566/2003-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 10.4.2003, č.j. 6 C 84/2000-189, rozhodl, že usnesení výroční členské schůze Mysliveckého sdružení L., konané dne 23.3.2000, není v souladu se zákonem a stanovami (výrok I.) a žalovanému uložil, aby každému ze žalobců zaplatil jednu polovinu v rozsudečném výroku vyčíslených nákladů řízení (výrok II.). Věc posuzoval podle ust. § 15 zák. č. 83/1990 Sb. ve znění změn a doplňků zák. č. 15/2002 Sb. Vycházel ze zjištění, že

ku dni 23.3.2000 mělo žalované myslivecké sdružení 8 členů se 17 hlasy dohromady. Nerovnoměrné rozdělení hlasů zajistil členům sdružení provozní řád, který byl přijat členskou schůzí žalovaného sdružení dne 6.3.1999. Na členskou schůzi konanou dne 23.3.2000 však v rozporu s ust. § 9 odst. 1 stanov sdružení nebyli pozváni členové sdružení JUDr. Ing. V. a Ing. V., člen sdružení J. L. poštovní zásilku s pozvánkou nepřijal. Soud prvního stupně po zjištění, že členská schůze nebyla řádným způsobem svolána a nebyla schopna se usnášet, žalobě J. L. a Ing. P. V. na určení, že výroční členská schůze žalovaného konaná dne 23.3.2000 není v souladu se zákonem a stanovami, vyhověl.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10.2.02004, č.j. 23 Co 566/2003-209, označený rozsudek soudu prvního stupně ve věci potvrdil. S odkazem na ust. § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb. ve znění novely provedené zák. č. 151/2002 Sb. dovodil, že v posuzované věci se jedná o určovací žalobu sui generis a jako o takové přísluší rozhodnout v řízení před soudy obou stupňů. Jádro sporu shledal v rozhodnutí přijatém na členské schůzi žalovaného sdružení dne 6.3.1999, jímž byli přijati za členy sdružení JUDr. Ing. V. a Ing. P. V. Nikdo z členů sdružení závěry této schůze postupem podle ust. § 15 zák. č. 83/1990 Sb. nezpochybnil, bylo proto nutné jmenované v době konání schůze sdružení dne 23.3.2000 považovat

za členy sdružení se všemi právy a povinnostmi člena. Pokud provozní řád sdružení, přijatý na uvedené výroční členské schůzi, upravil hlasovací právo v jiném poměru hlasů, než v poměru rovném, aniž by tato změna hlasovacího práva byla provedena změnou stanov, je v této části v rozporu se stanovami sdružení i se zákonem. Provozní řád je norma interní povahy, která slouží k provedení stanov; vyjmutí úpravy hlasovacího práva členů sdružení ze stanov a jeho úprava do provozního řádu, případně změna stanov provozním řádem je obcházení ust. § 6 odst. 2 písm. d) a § 11 odst. 1, 2 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Lhůta k přezkoumání usnesení členské schůze ze dne 6.3.1999 prošla marně, část provozního řádu ve vztahu ke změně stanov nebyla podrobena oznamovacímu řízení ve vztahu k ministerstvu vnitra a nemá právní závaznost.

Žalovaný v dovolání podaném s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. poukázal na dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vytýkal hodnocení listinných důkazů soudy, které přes zjevné nedostatky zápisu z výroční členské schůze 6.3.1999 žalovaného sdružení jej posuzovaly jako listinu průkaznou

a z jejího obsahu vycházely. Soud ale přitom podle žalovaného nemohl ani konstatovat skutečnost, že v průběhu členské schůze bylo jednáno o přijetí nových členů, takže v tomto případě nemohla osoba zvaná jako host vystupovat jako právoplatný člen sdružení. Členové sdružení neobdrželi zápis ze schůze 6.3.1999, nemohli proto podat námitky z titulu jeho nesprávnosti. Zápis o výroční schůzi ze dne 6.3.1999 je neplatný

i pro nedostatky náležitosti podpisů. Dovolání pak doplnil dalšími důvody a sice,

že stanovy mysliveckého sdružení jsou upřesňující právní normou, vyhotovenou

ve smyslu obecně platných právních předpisů a tudíž při jejich výkladu je nutno vycházet i ze stanov, k jejichž plnění se vstupem do sdružení jednotliví členové zavazují. Nelze tedy obecně platné právní předpisy vykládat libovolně dle názoru soudu, ale v každém konkrétním případě musí soud při jejich výkladu přihlížet i k zužujícím právním normám, které jsou vydávány v souladu s obecně platnými právními předpisy, ale které jejich znění, v rámci zmocnění jimi daných, zpřesňují a zohledňují. Na základě této skutečnosti se žalovaný domnívá, že postup soudu v I. a II. stupni řízení porušil tuto zásadu i zásadu objektivní pravdy a objektivního hodnocení důkazů, kdy některé z nich zcela pominul a použil pouze ty, které vyhovovaly právnímu názoru žaloby .

Opakoval výtky ve vztahu k důkazu listinou z hlediska obsahového i formálního. Navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 10.2.2004, č.j. 23 Co 566/2003-209, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10.4.2003, č.j. 6 C 84/2000-184, byl zrušen a věc vrácena soudu k novému řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Po konstatování, že dovolání žalovaného proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou, a že splňuje náležitosti požadované ust. § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 občanského soudního řádu

ve znění přede dnem účinnosti zák. č. 59/2005 Sb., jímž se mění zák. č. 99/1963 Sb.

a některé další zákony (čl. II. odst. 3 zák. č. 59/2005 Sb.), se zabýval posouzením přípustnosti dovolání ve věci.

Ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalovaný dovolal, připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takovým je rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Znění ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. je jednoznačné a nezpochybnitelné potud, že jím připouští dovolání pro řešení právní otázky, projevující se v rozhodnutí odvolacího soudu, které je z jejího pohledu zásadního významu.

Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu ( § 153 odst. 1 o.s.ř.), provedené důkazy hodnotí jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti., podle své úvahy (§ 132 o.s.ř.).

Výtky žalovaného směřující proti hodnocení jednotlivých důkazů soudy obou stupňů a proti skutkovým závěrům, na jejichž podkladě učinil odvolací soud právní závěry, však nejsou z hlediska ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. právně významné a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu, neboť nejde o otázky právní, jak občanský soudní řád v uvedeném ustanovení předpokládá. To se týká zejména výtek směřujících proti náležitostem zápisu o výroční členské schůzi ze dne 6.3.1999 a tím

i proti závěrům této schůze o přijetí dalších členů sdružení a o jejich právech

a povinnostech s tím spojených.

Závěr odvolacího soudu, že usnesení výroční členské schůze žalovaného sdružení, konané dne 23.3.2000 není v souladu se zákonem a stanovami, je podložen skutkovými zjištěními, podle nichž byli členskou schůzí dne 6.3.1999 přijati za členy sdružení JUDr. Ing. V. a Ing. V., kteří však na výroční schůzi žalovaného sdružení dne 23.3.2000 nebyli vůbec pozváni. J. L. sice pozván byl, poštovní zásilku jejíž obsah nebyl zřejmý, nepřijal. Odvolací soud dovodil, že tímto postupem žalovaného sdružení byly porušeny stanovy sdružení přijaté usnesením členské schůze dne 19.3.1993 a registrované ministerstvem vnitra dne 20.4.1993 v čl. 6 odst. 1 písm. a), zaručujícím členům sdružení zúčastnit se jednání a rozhodování na členských schůzích.

Právní závěr odvolacího soudu ve věci odpovídá zjištěnému stavu, sám o sobě však nečiní rozhodnutí odvolacího soudu právně významným.

Napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje i právní úvahy týkající se vztahu provozního řádu ke stanovám sdružení, případně úvahy další. Jejich řešení se však nepromítla do právních závěrů odvolacího soudu ve věci, a proto se jimi dovolací soud z hlediska zákonných předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. nezabýval.

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§ 218 písm. c/, § 243b odst. 5 o.s.ř.).

V dovolacím řízení úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení

(§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.), v tomto řízení jim však náklady nevznikly. Žalovanému, který v dovolacím řízení neměl úspěch, právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřísluší.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. května 2005

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu