30 Cdo 1745/2007
Datum rozhodnutí: 28.06.2007
Dotčené předpisy:





30 Cdo 1745/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci umístěné H. T., zastoupené advokátem, o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. L 452/2005, o dovolání P. l. B., státní příspěvkové organizace, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co 437/2006-48, takto:


I. Dovolání P. l. B., se odmítá.


II. Umístěná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :





Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co 437/2006-48, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. června 2005, č.j.


L 452/20-12 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. října 2005, č.j. L 452/2005-23) tak, že se odvolání (umístěné) neodmítá. Současně změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. dubna 2005, č.j. L 452/2005-4, tak, že vyslovil, že převzetí H. T., do ústavu zdravotnické péče není v souladu se zákonnými důvody (§ 191a násl. občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř. ). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. ledna 2007 (P. l. v B. bylo doručeno téhož dne).


Proti usnesení Městského soudu v Praze podala P. l. v B. dne 14. února 2007 dovolání, o němž má zato, že je přípustné. Uplatňuje pak dovolací důvody odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Vyslovuje zejména přesvědčení, že k převzetí paní H. T. do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů, přičemž rozhodnutím odvolacího soudu byla zasažena práva dovolatelky. Proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.


Dovolací soud uvážil, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř., přičemž bylo podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem, přičemž dospěl k negativnímu závěru.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 věta první o.s.ř.).


Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.). Podle § 94 o.s.ř. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé (odst.1). Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (odst. 2). Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka (odst. 3). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí


(odst. 4).


Podle § 191a odst. 1 o.s.ř. ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit


do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu.


Z ustanovení § 191b o.s.ř. vyplývá, že o každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a o.s.ř.(dále jen "umístěný"), zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 191a odst. 1 o.s.ř. nebo omezení podle § 191a odst. 2 o.s.ř. (dále jen "převzetí") a dalším držení v ústavu (dále jen detenční řízení ), ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení (odst. 1). Umístěný je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí; o tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech (§ 5 o.s.ř.) musí být umístěný, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, poučen. Nezvolí-li si umístěný zástupce, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů (odst. 2). Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (odst. 4).


Podle ustanovení § 191c odst. 1 a 2 o.s.ř. se usnesení podle § 191b odst. 4 doručí umístěnému, ledaže ten podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci nebo opatrovníkovi pro řízení a ústavu. Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.


Smyslem detenčního řízení je výlučně ochrana jednoho ze základních lidských práv. Tomu odpovídá článek 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, který předpokládá, že zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu, přičemž takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Tuto povinnost následně formuluje již zmíněné ustanovení § 191a odst. 1 o.s.ř. a § 191b odst. 4 téhož zákona. Současně je upravena i v § 24 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Z logiky věci vyplývá, že ten, o jehož umístění v ústavu jde, je účastníkem tohoto řízení, v němž má být vysloveno, zda jeho převzetí do ústavu došlo ze zákonných důvodů či nikoliv. Ostatně o jeho účastenství v tomto řízení se výslovně zmiňuje ustanovení § 191b odst. 2 o.s.ř.


Pokud se týče ústavu, který je povinen učinit oznámení podle § 191a o.s.ř., nemá v tomto případě ani status žalobce ani navrhovatele, ani toho, o jehož právech nebo povinnostech by mělo být v řízení jednáno (§ 90 a § 94 odst. 1 o.s.ř.). Za účastníka tohoto řízení jej případně neoznačuje ani zákon v ustanoveních týkajících se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, a to přes skutečnost, že jinak tomuto ústavu dává oprávnění se proti rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody (které se ústavu doručuje), odvolat (§ 191c odst. 1 a 2 o.s.ř.).


Protože pak podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. je k podání dovolání legitimován pouze účastník řízení, pak dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení § 191b odst. 4 o.s.ř., není oprávněn podat příslušný ústav zdravotnické péče.


V posuzovaném případě je proto třeba dovolání podané P. l. v B. kvalifikovat tak, že bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. b/ téhož zákona). Proto Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§ 10a o.s.ř.) nezbylo, než dovolání odmítnout. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.).


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. června 2007


JUDr. Pavel Pavlík, v.r.


předseda senátu