30 Cdo 1719/2000
Datum rozhodnutí: 26.07.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1719/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně E. P. proti žalovanému O. P., o výživu manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 15 C 180/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.1.2000, č.j. 29 Co 585/99-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14.6.1999, č.j. 15 C 180/96-76, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně za dobu od 10.6.1996 do 31.12.1996, tedy celkem 13.333,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Její žalobu v té části, pokud požadovala stejnou měsíční částku i za dobu od 1.1.1997 do 31.3.1997 zamítl. Žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal a žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 300,- Kč.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.1.2000, č.j. 29 Co 585/99-90, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu zamítl, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o tom, že žalovanému se povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá. Rozsudek odůvodnil tím, že v uvedené době žalovaný své povinnosti vůči tehdy fungující rodině plnil, takže nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobkyně na výživné dle ustanovení § 91 odst. 2 zák. o rodině.

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 3.3.2000, napadla žalobkyně dovoláním z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustnosti dovolání, protože dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. Podle odstavce prvého písm. a/ tohoto ustanovení, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. O takový rozsudek se v dané věci sice jedná, ovšem ustanovení § 238 odst. 2 písm. b/ vylučuje přípustnost dovolání podle odstavce prvého ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelné osvojení. Žalobkyní uplatněný nárok na výživné je nárokem dle ustanovení § 91 zákona o rodině, takže dovolání v této věci není přípustné.

Z obsahu spisu nijak nevyplývá, a ani dovolatelka to netvrdí, že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř).

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští. Proto dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení § 243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , aniž se zabýval jeho důvodností a nařizoval jednání.



Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř, protože dovolatelka v dovolacím řízení neuspěla a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2000

JUDr. František D u c h o ň , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová