30 Cdo 1706/2000
Datum rozhodnutí: 28.02.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1706/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Judr. Karla Podolky a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského ve věci péče o nezl. V. V., nar. 6.11.1991, zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, syna M. V. a G. V., o výchovu a výživu, vedené o Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 186/97-160, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 1998, č.j. 12 Co 587/97, 12 Co 588/97-190, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. května 1998, č.j. 12 Co 587/97, 12 Co 588/97-190 se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22.4.1997, č.j. 5 P 186/97-132, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26.8.1997-160 zastavil řízení o výchově nezl. V. a rozhodl, že otec je povinen zaplatit na výživném pro nezletilého za dobu od 13.3.1995 do 26.2.1997 částku 20.349,- Kč ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti k rukám matky určil.

Z podnětu odvolání otce se věcí zabýval Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 15.5.1998, č.j. 12 Co 587/97, 12 Co 588/97-190, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26.8.1997 ve výroku o zastavení řízení o výchově potvrdil a změnil ve výroku o výživném tak, že nedoplatek otce na výživném určil za dobu od 13.3.1995 do 25.2.1997 ve výši 20.307,- Kč a otci stanovil povinnost dluh splácet v určených pravidelných měsíčních splátkách, za podmínek v rozsudečném výroku uvedených. V odůvodnění rozsudku se odvolací soud vypořádal jednotlivě se všemi odvolacími námitkami otce, žádnou z nich neshledal opodstatněnou, včetně opakovaných výtek ve vztahu k soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. D. L. V této souvislosti uvedl, že oproti stavu, z nějž vycházel Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 6.3.1998, č.j. Nco 11/98-183, nedošlo v okolnostech významných pro závěr o podjatosti jmenované k jakékoli změně. V postupu soudu prvního stupně při projednání a rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého neshledal pochybení, která by měla za následek chybné rozhodnutí ve věci a neshledal ani procesní pochybení, jimiž by otec byl zkrácen v jeho právech. Shledal správnými a pro závěry ve věci postačujícími skutková zjištění soudu prvního stupně, z nich při rozhodování vycházel a ztotožnil se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném změnil se zřetelem ke změně data, k němuž byl dluh určen. Otci se nepodařilo doručit rozsudek odvolacího soudu na žádnou známou adresu; usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2.10.1998, č.j. 5 P 186/97-216, byl otci ustanoven opatrovník pro účely doručení a tomuto byl rozsudek doručen, s účinky doručení otci, dne 7.10.1998. Tímto dnem se stal rozsudek odvolacího soudu pravomocným.

Proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze podal otec dne 19.5.1998 dovolání s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., z důvodu upraveného v ust. § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Uvedl, že k jednání odvolacího soudu dne 15.5.1998, při němž soud rozhodl, nebyl obeslán; žádné předvolání na tento den nepřevzal, podpis na doručence o převzetí předvolání není jeho vlastní, na což lze usoudit pouhým porovnáním s jinými otcovými podpisy. Otci tak bylo znemožněno účastnit se jednání odvolacího soudu, vyjádřit se k důkazům, které byly soudem provedeny. Za pochybení považuje i okolnost, že nebyl vyrozuměn o vyřízení námitek podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. D. L., nebyl informován ani o novém složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval, k osobě soudce tohoto senátu se nemohl vyjádřit. Postup odvolacího soudu tak vedl k nezákonnému omezení práv otce a jak otec dále uvedl, činí řízení zmatečným. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a vykonatelnost napadeného rozsudku odložil.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.). Podle tohoto ustanovení se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Otec (dále dovolatel) podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.5.1998, č.j. 12 Co 587/97, 12 Co 588/97-190, přede dnem 7.10.1998, kdy rozsudek nabyl právní moci. Dovolání, byť podané proti nepravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) není neúčinné, jeho účinky mimořádného opravného prostředku zůstaly zachovány do doby, kdy rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci a stal se tak způsobilým posouzení dovolacím soudem z hlediska přípustnosti i jeho důvodnosti (§ 237 odst. 1, § 238 odst. 1, § 239, § 241 odst. 3, § 242 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, jímž lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání není přípustné proti rozhodnutím ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Pro vady taxativně uvedené v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. je však dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na jeho formu, obsah nebo povahu předmětu řízení. Výjimku tvoří rozsudky, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné či zde není (§ 237 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzované věci dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilého, tedy ve věci, v níž přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. není vyloučena.

Dovolatel se výslovně dovolal ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jež upravuje přípustnost dovolání (a podle ust. § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. zakládá i dovolací důvod) pro nesprávný postup soudu v průběhu řízení, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem. Podle ustálené judikatury se o vadu ve smyslu ust. § 237 ods. 1 písm. f/ o.s.ř. jedná tehdy, jestliže nesprávným postupem soudu v průběhu řízení bylo účastníku znemožněno realizovat procesní právo, které mu občanský soudní řád poskytuje. Dovolací soud se proto zabýval dovolatelovými tvrzeními, že odvolací soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti dovolatele, ač dovolatel nebyl o jednání vyrozuměn.

Podle obsahu spisu byl dovolatel obeslán k jednání odvolacího soudu konanému dne 15.5.1998 na adresu Praha 4, Výletní č. 730/5. O tom svědčí doručenka založená na č.1. 184 p.v., znějící na jméno Mgr. G. V., s vyznačením spisové značky, pod níž je věc u odesílajícího soudu vedena, i obsahu zásilky, ve zkratce "vz. 14 + usn. VS". Doručenka je opatřena podpisem s poznámkou "os.", razítkem dodací pošty a podpisem pracovníka. Zásilka byla soudem vybavena k doručení do vlastních rukou Mgr. G. V., dovolatele, tedy způsobem odpovídajícím ust. § 47 o.s.ř.

Při doručování zásilky soudu poštou je doručenka listinným důkazem o provedeném doručení. Za předpokladu, že způsob a průběh doručení je na doručence náležitě zaznamenán, že je v souladu s ust. § 46 o.s.ř. v případě prostého doručení, s ust. § 47 o.s.ř. (§ 13 odst. 3 kancelářského řádu) v případě doručení určeného do vlastních rukou adresáta a že odpovídá vyhl. č. 78/1989 Sb. s příl. č. 5, ve znění vyhl. č. 58/1991 Sb. (poštovní řád), má doručenka povahu veřejné listiny ve smyslu ust. § 134 o.s.ř. Jako taková listina potvrzuje mj. prohlášení orgánu, který listinu vydal a není-li prokázán opak, i pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, Popírá-li účastník správnost (či pravdivost) obsahu veřejné listiny, tedy i doručenky, povinnost tvrzení a povinnost dokazování spočívá na něm.

Přes náležitosti, jimiž je sporná doručenka vybavena, nelze na pokladě obsahu záznamů učinit spolehlivý závěr, že jako veřejná listina (§ 134 o.s.ř.) potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno, t.j. doručení zásilky do rukou dovolatele jako adresáta. Rozdílnost podpisu na doručence a na jiných listinách ve spise, které byly vyznačeny jménem dovolatele, je již při potřebné míře pozornosti zjevná. V rámci ověření způsobu doručení sporné zásilky prostřednictvím pošty, uvedla A. Č., doručovatelka pošty v P., že dne 9.4.1998, kdy doručovala doručenou zásilku adresátu Mgr. G. V., předala zásilku na uvedené adrese do okna bytu V. matce dovolatele, aniž spolehlivě věděla, kdo písemnost převzal a její převzetí podepsal. Matka nezletilého usoudila, že podpis na doručence je patrně podpisem matky dovolatele.

Uvedený způsob doručení neodpovídá obsahu záznamu na doručence, ta v důsledku toho nemá vypovídací hodnotu veřejné listiny ve smyslu ust. § 134 o.s.ř. Protože doručení soudní zásilky obsahující mj. předvolání k jednání odvolacího soudu na den 15.5.1998, určené do vlastních rukou dovolatele jako adresáta, nebylo provedeno způsobem odpovídajícím ust. § 47 o.s.ř., (neodpovídá ani prostému doručení podle ust. § 46 o.s.ř.), závěr o účinném doručení předvolání k jednání odvolacího soudu dovolateli nelze učinit. Odvolací soud, který za uvedeného stavu jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti dovolatele, zatížil řízení vadou ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Pro tuto vadu je dovolání přípustné a zároveň důvodné (§ 241 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b ost. 1 o.s.ř. věta za středníkem).

Odvolací soud se bude věcí dále zabývat ve smyslu ust. § 243b odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2001

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková