30 Cdo 1705/2001
Datum rozhodnutí: 29.01.2002
Dotčené předpisy: § 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1705/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl ve věci dědictví po E. N., nar. 9. 2. 1909, zemřelé v červnu 1997, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 D 318/91, o dovolání pozůstalého syna P. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1998, č. j. 24 Co 94/98-138, t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1998, č. j. 24 Co 94/98-138, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl o odvolání pozůstalého syna O. N. usnesením ze dne 30. dubna 1997, č. j. 24 Co 94/98-138. Napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 10. 1997, č. j. 5 D 318/91-121, změnil tak, že každému z dědiců, tj. pozůstalým synům J., O. a P. N., přikázal dědictví rovným dílem, tj. jednou třetinou s tím, že za dluhy dědictví odpovídají rovněž rovným dílem. Vyšel ze zjištění, že zůstavitelka závěť nezanechala, dědicové v první skupině jsou pozůstalí synové J., O. a P. N. Ti dohodu o vypořádání dědictví neuzavřeli, proto bylo na místě autoritativní vypořádání dědictví podle § 483 a 484 občanského zákona (dále jen ObčZ) ve znění platném k datu smrti zůstavitelky, neboť tak ukládá znění § 873 ObčZ. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem dědictví byl členský podíl v bytovém družstvu, a mezi dědici byl spor o tom, komu z nich připadne, vycházel odvolací soud ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 1995, č. j. Cpjn 37/95, uveřejněného pod č. 31/1995 Sb. a přikázal jim tento podíl rovným dílem. Ve stejném poměru odpovídají i za dluhy dědictví.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl P. N. (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) Občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a podal je z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b/ a f/ OSŘ. Namítl, že odvolací soud jednal a rozhodl za situace, kdy jeden z účastníků dědického řízení, tj. pozůstalý syn O. N., ztratil způsobilost být účastníkem řízení, protože zemřel dne 13. 12. 1997 při dopravní nehodě, tedy několik měsíců před tím, než odvolací soud rozhodl. K dohodě dědiců nedošlo pro neshodu s O. N., ovšem s jeho právními nástupci by bylo uzavření takovéto dohody možné. Podle dovolatele měl odvolací soud řízení přerušit a poté jednat s právními nástupci O. N., případně věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tím by byla otevřena právním nástupcům O. N. možnost projevit jejich vůli. Dovolatel navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17, zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 OSŘ, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání je rovněž důvodné. Dovolatel podal dovolání z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b/ a f/ OSŘ, tj. že ten kdo v řízení vystupoval jako účastník řízení, neměl způsobilost být účastníkem řízení a že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že na č. l. 135 p. v. spisu je záznam, podle kterého O. N. zemřel dne 13. 12. 1997 a dědické řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 33 D 2/98. Rovněž na předkládací zprávě na č. l. 136 spisu je poznamenáno úmrtí O. N. a uvedena spisová značka dědického spisu. Odvolací soud byl tedy soudem prvního stupně informován o smrti odvolatele O. N., rozhodl však bez jednání, aniž by uvedenou změněnou situaci vzal v úvahu. Jestliže tedy soud nejednal s právními nástupci odvolatele O. N., kteří převzali jeho práva a povinnosti, o něž v řízení jde, je soudní řízení postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). K této vadě je dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla v dovolání vytknuta, za podmínek ustanovení § 242 odst. 3 OSŘ. Podle uvedeného ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. V přezkoumávané věci je rozhodnutí odvolacího soudu takovouto vadou postiženo, proto je dovolací soud zrušil podle ustanovení § 243b odst. 2 OSŘ, aniž se zabýval dalšími výslovně uplatněnými dovolacími důvody a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude odvolací soud postupovat v souladu s ustanovením § 243d OSŘ.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. ledna 2002

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu