30 Cdo 170/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 170/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Novosadem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 189/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. 13 Co 348/2016-39, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 20 C 189/2015-13, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce věrohodně neprokázal, že by jeho majetkové a sociální poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků. Žalobce je vlastníkem či spoluvlastníkem několika nemovitostí, žalobce nedoložil své příjmy představované dávkami pomoci v hmotné nouzi, žalobce nedoložil své výdaje a nadto byla žalobci pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152, přiznána částka 242 000 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 13 Co 172/2016-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a vyslovil, že žalobce nelze vzhledem k jeho majetkovým poměrům pokládat za osobu nemajetnou z hlediska ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 30. 4. 2016 (č. l. 25). Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. 20 C 189/2015-32, zamítl soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, a to z totožných důvodů jako byly důvody uvedené v jeho předešlém rozhodnutí.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 13 Co 348/2016-39 (napadené usnesení), usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a opětovně vyslovil, že žalobce nelze vzhledem k jeho majetkovým poměrům pokládat za osobu nemajetnou z hlediska ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné dovolání ze dne 29. 10. 2016 (č. l. 41). Také s tímto dovoláním žalobce zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 20 C 189/2015-42, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby doplnil prostřednictvím zvoleného advokáta své dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu. Soud prvního stupně sice nepoučil žalobce o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení, ovšem o těchto následcích (zastavení řízení) byl žalobce poučen v mnoha jiných předešlých řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Žalobci tedy ví, že absence povinného zastoupení vede k zastavení dovolacího řízení.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 21. 12. 2016 (č. l. 43), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Stručně uvádí, že novou okolností odůvodňující žádost je existence rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2016, který mu byl doručen dne 19. 8. 2016.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, dle kterého žalobce věrohodně neprokázal splnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. (resp. dostatečně nespecifikoval a nedoložil své majetkové poměry). Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. Dlužno jen podotknout, že Nejvyššímu soudu není zřejmé, v čem by měla existence blíže nespecifikovaného rozsudku s blíže nespecifikovaným obsahem odůvodnit závěr o splnění podmínek pro osvobození žalobce od soudních poplatků, potažmo pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení a ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 19. 4. 2017


JUDr. Tomáš Novosad pověřený člen senátu