30 Cdo 1693/2013
Datum rozhodnutí: 30.07.2013
Dotčené předpisy: § 39 obč. zák.




30 Cdo 1693/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce B. J. D. , zastoupeného JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem společnosti Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, s adresou pro doručování: Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o., pobočka Na Vyhlídce 53, 360 21 Karlovy Vary, proti žalovaným 1) Ing. I. K. , a 2) E. K. , zastoupeným JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 58/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2013, č. j. 61 Co 1/2013-132, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2013, č. j. 61 Co 1/2013-132, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Karlových Varech (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 17. října 2012, č. j. 43 C 58/2012-77, určil, že žalovaná 2) je výlučnou vlastnicí budovy na stavební parcele v katastrálním území Ž., obec S. (dále též předmětné nemovitosti nebo předmětný dům ). Po provedeném řízení uzavřel, že darovací smlouva, kterou dne 15. prosince 2010 uzavřeli žalovaná 2) (jako dárkyně) a žalovaný 1) (jako obdarovaný) je podle § 37 odst. 2 obč. zák. neplatná pro tzv. počáteční nemožnost plnění, neboť v době uzavření této smlouvy byl předmět plnění neuskutečnitelný z důvodu právní překážky dané platnou dohodou, jež byla dne 8. srpna 2005 uzavřena mezi žalobcem a žalovanou 2). Tato dohoda totiž zakazovala předmětný dům převést bez souhlasu druhé strany. Darovací smlouva je rovněž neplatná ve smyslu § 39 obč. zák., neboť jejím smyslem byla snaha žalované 2) vyhnout se plnění závazku (žalované 2/) strpět doživotní užívání předmětného domu žalobcem. Uzavřel, že Tento závazek je pouze obligační povahy a při převodu Budovy by nového vlastníka nezavazoval. 2. žalovaná tak jednala v úmyslu uzavřenou Dohodu nedodržel, tedy v přímém rozporu se základní právní zásadou závazkově právních vztahů pacta sunt servanda.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil meritorní výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že předmětnou určovací žalobu zamítl a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení, když při jednání dne 3. dubna 2013 vyhlásivší výrok V. (ve znění: Zástupce žalovaných JUDr. Karel Jelínek, advokát se sídlem Karlovy Vary, Bělohradská 3A, je povinen zaplatit žalobci separované náklady odvolacího řízení ve výši 5.384,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Alexandra Kociána, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53. ) do písemného vyhotovení svého rozsudku (jeho výrokové části) ani do příp. samostatně vydaného usnesení nepojal. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně stran neplatnosti předmětné darovací smlouvy, neboť v daném případě je právně bezvýznamné, že žalovaná 2) uzavřením této smlouvy porušila svůj závazek nezcizit předmětný dům bez souhlasu žalobce, jak byl obsažen v předmětné inominátní smlouvě. Porušením osobního závazku žalovanou 2) nelze ani kvalifikovat jako rozpor se zákonem či obcházení zákona. Darovací smlouva není ani neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Uvedené porušení závazku nemůže mít dopad do právních poměrů třetí osoby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již dovolatel ) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem. Namítá, že předmětnou dohodou bylo zakotveno i užívací právo pro žalovaného 1), přičemž Jediným a zcela nemorálním důvodem pro uzavření Darovací smlouvy byla snaha žalované č. 2 vyhnout se závazku sjednaného Dohodou, znemožnit užívání části předmětné budovy a zbavit žalobce případného výtěžku z prodeje budovy. Pokud jde o motivaci žalovaného č. 1 k uzavření Darovací smlouvy, spočívala tato na stejných základech jako u žalované č. 2, tzn. nabýt vlastnické právo k nemovitosti bez povinnosti respektovat práva žalobce upravená Dohodou, znemožnit žalobci užívání části předmětné budovy a zbavit žalobce případného výtěžku z prodeje budovy. Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 2789/2007, řešící otázku neplatnosti právního úkonu pro tzv. počáteční nemožnost, a dovozuje jeho použitelnost i na danou věc. Argumentuje dále, že jednání obou žalovaných spočívající v uzavření darovací smlouvy je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl (pro jím v dovolání vyložené důvody), aby Nejvyšší soud před meritorním rozhodnutím, jímž změní rozsudek odvolacího soudu tak, že žalovaná 2) je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, a rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů, odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.
Žalovaní se k podanému dovolání písemně nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání dovolatele je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud při řešení otázky dovolatelem namítané neplatnosti darovací smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák. z důvodu, že se příčí dobrým mravům, nevycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
K neplatnosti smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák. může dojít i tehdy, jestliže k jejímu uzavření došlo v důsledku jednání kolidujícího s dobrými mravy, jež je přičitatelné oběma účastníkům smlouvy (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, a ze dne 3. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 2677/2011, jež jsou k dispozici veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
V poměrech dané věci to tedy znamená, že byla-li by platná nepojmenovaná smlouva uzavřená mezi žalobcem (jemuž mělo příslušet užívací právo závazkového charakteru k předmětnému domu) a žalovanou 2) (vlastnicí, která se zavázala žalobci umožnit užívání předmětného domu ve smluveném rozsahu a za dále sjednaných podmínek), přičemž žalovaná 2) (coby dárkyně) posléze uzavřela s žalovaným 1) (coby obdarovaným) darovací smlouvu, jejímž předmětem bylo darování předmětných nemovitostí žalovanému 1) s úmyslem znemožnit žalobci výkon jeho předmětného užívacího, který měl v mezidobí do těchto nemovitostí (v rámci rekonstrukčních prací) investovat vysoké finanční částky, musel by se soud důsledně zabývat otázkou aplikace § 39 obč. zák. ve vztahu k uzavřené darovací smlouvě z důvodu, zda se tento dvoustranný právní úkon - z důvodu předmětného jednání účastníků darovací smlouvy - nepříčí dobrým mravům.
Pominul-li odvolací soud při rozsouzení věci výše připomenutou judikaturu dovolacího soudu a ani relevantním způsobem nevyvrátil soudem prvního stupně (rovněž) přijatý právně kvalifikační závěr, že (ještě jednou citováno z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) Darovací smlouva je dle názoru soudu neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. z., neboť jejím smyslem byla snaha 2. žalované vyhnout se splnění závazku strpět doživotní užívání Budovy žalobcem , pak je třeba uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu není věcně správný.
Protože dosavadní výsledky řízení dovolacímu soudu neumožňovaly změnit rozsudek odvolacího soudu (§ 243d písm. b/ o. s. ř.), nezbylo, než ve smyslu § 243e odst. 1 o. s. ř. přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí, tj. zrušit dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a ve smyslu § 243e odst. 2 o. s. ř. jej vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu