30 Cdo 1690/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 1690/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně S. K., proti žalované WLG Invest a.s., se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, IČO 26289636, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 100//2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2016, č. j. 70 Co 267/2016-38, takto:

Dovolací řízení se zastavuje. Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.) :


Krajský soud v Brně (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 14. listopadu 2016, č. j. 70 Co 267/2016-38, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále též soud prvního stupně ) ze dne 30. září 2016, č. j. 27 C 100/2016-25, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně věrohodným způsobem neprokázala i přes výzvu soudu veškeré své majetkové a výdělkové poměry, důležité pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků, potažmo o ustanovení zástupce z řad advokátů. Současně odvolací soud vyslovil, že ze strany žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, neboť podání exekučního návrhu (ze strany žalované) nemůže být neoprávněným zásahem do jejích osobnostních práv.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém sdělila, že nemá žádného advokáta k sepsání dovolání z důvodu nedostatku finančních prostředků, a proto žádá o jeho přidělení.
Usnesením ze dne 7. března 2017, sp. zn. 28 C 100/2016, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolila pro dovolací řízení jako zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání s poučením, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Uvedený nedostatek povinného zastoupení však nebyl dovolatelkou do současné doby odstraněn, žalobkyně jen přípisem ze dne 13. března 2017 opět uvedla, že nemůže předložit soudu plnou moc ke zmocnění advokáta.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když žalobkyně věrohodným způsobem neprokázala i přes výzvu soudu veškeré své majetkové a výdělkové poměry a navíc uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo, neboť podání exekučního návrhu (ze strany žalované) nemůže být neoprávněným zásahem do jejích osobnostních práv (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu