30 Cdo 1638/2002
Datum rozhodnutí: 20.01.2004
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1638/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované V. J., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 95/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. července 2002, č. j. 18 Co 149/2002-81, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu ve Svitavách dne 5. 2. 2001 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění účastníků zaniklého rozvodem jejich manželství. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobce v průběhu řízení učinil pouze hodnotu členského podílu v Bytovém družstvu S.

Rozsudkem ze dne 31. 1. 2002, č. j. 9 C 95/2001-63, Okresní soud ve Svitavách uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 215.000,- Kč a to tak, že částku 100.000,- Kč do 31. května 2002 a zbývající částku 115.000,- Kč do 31. října 2002 (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách na nákladech řízení částku ve výši 1.235,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Vycházel přitom ze zjištění, že po rozvodu manželství účastníků bylo rozhodnutím soudu zrušeno jejich společné právo nájmu bytu č. 16 v domě č. 28

ve S. s tím, že byt bude nadále jako členka Bytového družstva Svitavy užívat žalovaná a žalobce je povinen byt vyklidit do patnácti dnů ode dne zajištění náhradního bytu; a dále ze zjištění, že cena obvyklá, které je možné dosáhnout za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu ve vztahu k uvedenému bytu dosáhla výše 430.000,- Kč .

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 7. 2002, č. j. 18 Co 149/2002-81, rozhodl, že rozsudek okresního soudu se potvrzuje až na výrok o lhůtě k zaplacení částky 215.000,- Kč , tento výrok změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 215.000,- Kč do 31. prosince 2002 (výrok I.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný; změna výroku o lhůtě k zaplacení byla nezbytná vzhledem k tomu, že

v době vydání rozsudku krajského soudu již uplynula lhůta k zaplacení první splátky 100.000,- Kč .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že rozsudkem odvolacího soudu bylo částečně změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a také z toho, že sám odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání připustil . Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tyto obecně formulované námitky specifikuje tak, že nesouhlasí s výší částky, kterou je povinna žalobci podle napadeného rozhodnutí zaplatit, neboť nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o stanovení hodnoty vypořádávaného členského podílu v družstvu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 - dále jen o. s. ř. a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c)

o. s. ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a)

o. s. ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 219 o. s. ř. nebo zda postupoval podle ustanovení § 220

o. s. ř., popřípadě jak formuloval výrok svého rozhodnutí, není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí.

V projednávané věci soudy obou stupňů práva a povinnosti účastníků, o něž

v řízení šlo, posoudily zcela shodně (oba dospěly k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 215.000,- Kč). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 215.000,- Kč do 31. prosince 2002 . Ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně tedy odvolací soud v napadeném rozsudku vymezil práva a povinnosti účastníků řízení rozdílně (diformně) jen v tom, jak stanovil lhůtu k plnění.

Žalovaná - jak vyplývá z jejího dovolání - zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu ve výši částky, která jí byla uložena zaplatit žalobci, neboť nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o stanovení hodnoty vypořádávaného členského podílu v družstvu; dovoláním tedy napadá rozsudek odvolacího soudu pouze v jeho potvrzující části.

Z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto dovolání v posuzované věci není přípustné.

Protože dovolání není v této věci přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno meritorní rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v dané věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má

po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

V posuzovaném případě odvolací soud i soud prvního stupně postupovaly při stanovení ceny členského podílu v družstvu konformně s rozhodnutím Velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, podle kterého v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet

ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde

o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout . Za těchto okolností nelze dovodit, že napadený rozsudek odvolacího soudu má

po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka dovozuje přípustnost svého dovolání také z toho, že sám odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání připustil . Tento závěr není opodstatněný již proto, že Občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001 nedává odvolacímu soudu možnost vyjádřit se k otázce přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí (rozhodnutí odvolacího soudu konečně ani výrok o připuštění dovolání neobsahuje).

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hledisek ustanovení

§ 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)

o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem

na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu