30 Cdo 1626/2008
Datum rozhodnutí: 14.05.2009
Dotčené předpisy:





30 Cdo 1626/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně obchodní společnosti P. P., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému M..B., zastoupenému advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 33 Cm 205/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2007, č.j. 3 Cmo 238/2007-291, takto:


I. Dovolání žalobkyně se odmítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.819,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


Stručné odůvodnění


podle § 243c odst. 2 o.s.ř.:


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. prosince 2007, č.j. 3 Cmo 238/2007-291, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2007, č.j. 33 Cm 205/2004-242, kterým byla zamítnuta žaloba podle ustanovení § 19b odst. 3 občanského zákoníku (dále jen o.z. ), aby se žalovaný zdržel tvrzeného závadného jednání uvedeného ve výroku I. rozsudku a zaslal žalobkyni omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. a doručil ji též orgánům označeným ve výroku; současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že jednání žalovaného spočívající ve vypracování Zprávy auditora o ověření účetní závěrky za účetní období roku 1999 u R. a vyhotovení Výroku auditora určeného pro valnou hromadu R., v nichž uvedl, že měl k dispozici účetnictví R., a že žalobce jako tichý společník R. se měl podílet na úhradě ztráty této společnosti, nebylo zásahem do dobré pověsti žalobkyně ve smyslu § 19b odst. 3 o.z. Žalovaný v posuzovaném případě vystupoval jako auditor ve smyslu zákona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky (účinného do 31. prosince 2000). Nadto bylo prokázáno, že žalovanému byly předány veškeré doklady k ověření účetní závěrky; žalovaný přitom tichého společníka neidentifikoval.


Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatelka mimo jiné vytýká, že soudy obou stupňů provedly nepřípustnou selekci tvrzení žalobce a okruhu navržených a provedených důkazů, aniž by jasně specifikovaly důkazy,


ze kterých vycházely. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil,


a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.


Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že rozhodnutí považuje za věcně správné.


Podané dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam


ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Výklad ustanovení § 19b odst. 3 o.z. odvolacím soudem není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 2000, sp.zn. 30 Cdo 1526/2000, a ze dne 30. listopadu 2004, sp.zn. 30 Cdo 842/2004). Pokud je v dovolání výslovně uplatněn též dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř. a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 4.819,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 14. května 2009


JUDr. Pavel Pavlík, v. r.


předseda senátu