30 Cdo 1589/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2012
Dotčené předpisy: § 11násl. obč. zák., § 243 odst. 5 o. s. ř., § 218 odst. c o. s. ř.




30 Cdo 1589/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. F. P. , zastoupeného Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, proti žalovanému V. K. , o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 6/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2010 č.j. 1 Co 295/2010-315, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2010 č.j. 1 Co 295/2010-315, potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2010, č.j. 37 C 5/2008-221, kterým byla zamítnuta ve výroku I. žaloba, aby žalovaný zaslal žalobci omluvný dopis ve znění uvedeném ve výroku, ve výroku II. zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) částku 100.000,- Kč v měsíčních splátkách po 3.000,-Kč a výrokem III. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který v tvrzení, obsaženém v dopise žalovaného ze dne 9. 6. 2006 adresovaném tehdejšímu ministru obrany, že žalobce v době, kdy v kupní smlouvě podepsal, že na nemovitosti neváznou žádné dluhy evidentně lhal, protože o exekučním výměru vydaném již v roce 2005 musel v té době vědět , neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Z téhož důvodu potvrdil i zamítnutí žaloby na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 7. března 2011 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Otázku zásadního právního významu nahlíží v tom, zda z vědomosti o existenci určitého závazku (nařízení exekuce) lze vyvozovat automaticky vědomost o rozsahu majetku fakticky postiženého následným exekutorským výměrem, zda to znamená, že povinný musí ve svých následujících občanskoprávních úkonech vycházet z toho, že je postižený celý jeho majetek. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalobce, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy odvolacím soudem byly náležitě vyloženy konkrétní a relevantní okolnosti daného případu, ze kterých při posouzení otázky oprávněnosti nebo neoprávněnosti zásahu vycházel (analogicky srovnej např. rozsudek ze dne 29. června 2006, sp. zn. 30 Cdo 1437/2005, usnesení ze dne 30. června 2005, sp.zn. 30 Cdo 2014/2004, apod.). Pokud žalobce případně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a jestliže z obsahu dovolání též vyplývá faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (§ 237 odst. 3, věta za středníkem o.s.ř.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. března 2012 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu