30 Cdo 157/2014
Datum rozhodnutí: 23.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 157/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinným 1) BERKA-PILA MALŠICE s. r. o. , od 21. 1. 2014 v úpadku, se sídlem v Praze 8, Na Rokytce 1032/24, identifikační číslo osoby 26112795 a 2) Z. B. , za účasti manželky druhého povinného J. B., obou zastoupených Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Smetanova 662, pro 3.844.313,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 194/2012, o dovolání 2. povinného, jeho manželky a K. H., zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Smetanova 662, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 30. 9. 2013, č. j. 15 Co 518/2013-187, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 5. 2013, č. j. 117 EX 368/12-159, kterým soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek, stanovil cenu ve výroku uvedených nemovitostí (náležejících do společného jmění 2. povinného a jeho manželky) částkou 210 175,- Kč (výrok I.), rozhodl, že cena jednotlivých práv a závad se neurčuje (výrok II.), že se neurčují žádné závady váznoucí na nemovitostech specifikovaných ve výroku I., které prodejem v dražbě nezaniknou (výrok III.), a že výsledná cena činí 210 175,- Kč (výrok IV.). Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudního exekutora, že nájemní smlouva týkající se oceňovaných pozemků je neplatná v důsledku absence základních náležitostí. V případě smlouvy ze dne 15. 5. 2010 si strany ujednaly, že se nájemní vztah uzavírá na dobu určitou, a to od 15. 5. 2010. Toto ujednání určuje jen počátek nájemního vztahu, ale nevypovídá nic o tom, jaká bude jeho doba trvání. Z tohoto pohledu se jedná o ujednání neurčité. Výklad, že v takém případě je třeba považovat nájemní vztah za uzavřený na dobu neurčitou, neobstojí, neboť je v rozporu s vůlí stran. Protože ujednání o době nájmu je podstatnou náležitostí nájemní smlouvy, činí nedostatek této náležitosti smlouvu neplatnou podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ). Proto smlouva nemá vliv na stanovení výsledné ceny nemovitosti. Nedostatek ujednání o nájemném sám o sobě neplatnost smlouvy nezpůsobuje, neboť se má za to, že nájemce je povinen platit obvyklé nájemné.
Dovolatelé nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o neplatnosti nájemní smlouvy. Uvedli, že nájemní smlouva nemusí být uzavřena písemně, a pokud se dovolatelé shodli, že se nájemní smlouva uzavírá na dobu neurčitou, pak měl soudní exekutor i odvolací soud uzavřít, že nájemní smlouva na předmětných pozemcích vázne jako závada. Nájemní vztah je navíc prokazován faktickým užíváním pozemku, a to zejména tím, že na nich byla vybudována stavba protihluková stěna. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen o. s. ř. , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace tohoto ustanovení nebo jeho části, natož pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. 29 NSCR 105/2013 a další, jež jsou k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . ).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé v projednávané věci nedostáli.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2014

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu