30 Cdo 1554/2004
Datum rozhodnutí: 27.01.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218c odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1554/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDR. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců

a) J. H. a b) Ing. M. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn.

7 C 1606/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne

25. února 2004, č. j. 20 Co 586/2003-63, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobců potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. srpna 2003, č.j.

7 C 1606/2000-37, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky nemovitostí ve výroku podrobně označených. Odvolací soud vyšel

ze skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných obsahem kupní smlouvy a plné moci, udělené mezi žalobci k uzavření kupní smlouvy, a shodně se soudem prvního stupně shledal, že účastníky uzavřená kupní smlouva je platná, nedošlo k jejímu zániku ani zrušení, takže na žalovaného přešlo vlastnické právo k označeným nemovitostem zákonem stanoveným způsobem a je tudíž jejich vlastníkem.

Žalobci v podaném dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. namítají, že provedené důkazy byly soudem nesprávně hodnoceny a vytýkají, že nebyl proveden výslech jimi navrhovaných svědků M. a R. F. Domáhají se zrušení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) oprávněnými osobami účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem

(§ 241 o.s.ř.) a po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němu není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v § 237 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla

pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má

po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci se však o takový případ nejedná. Odvolací soud se

při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů včetně Ústavního soudu v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu blíže označené a dovolací soud neshledává důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit.

Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání totiž vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudy. Ve skutečnosti tedy dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění a nikoli pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového stavu zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srv. § 241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z vyložených důvodů nelze proto rozhodnutí odvolacího soudu považovat

za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a nelze tak dovodit ani přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání žalobců tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a Nejvyšší soud ČR je tedy podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo

a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proto tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu