30 Cdo 1549/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř.




30 Cdo 1549/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně H. K. , zastoupené JUDr. Janem Krouským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 4.862.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 40/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, č. j. 17 Co 421/2009 - 230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2013, č. j. 17 Co 421/2009 - 230, mimo jiné, potvrdil rozsudek Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2009, č. j. 21 C 40/2008 125, v rozsahu zamítnutí žaloby na náhradu škody ve výši 3.503.850,- Kč s příslušenstvím, která měla žalobkyni vzniknout v podobě ztráty pohledávky vůči jejímu dlužníku, Agrodružstvu Práče, v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 335/92 (posléze pod sp. zn. 6 C 93/2006 - dále také restituční řízení ).
Proti rozsudku odvolacího soudu ve výše uvedeném rozsahu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody není otázkou právní, ale otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
Namítá-li žalobkyně nesprávné skutkové zjištění příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a jí tvrzenou škodou ze strany odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a o. s. ř.).
Na aplikaci § 438 odst. 1 a 2 obč. zák. odvolací soud právní posouzení nároku žalobkyně nezaložil, když odpovědnost za žalobkyní tvrzenou škodu na straně státu neshledal vůbec, což diskvalifikuje námitku žalobkyně v daném směru z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
Toliko na vysvětlenou žalobkyni Nejvyšší soud dodává, že zatímco při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, která představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk), se na řízení hledí jako celek, tj. celková délka řízení (§ 31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk) se nahlíží optikou kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk se závěrem o její přiměřenosti či nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, dostupný veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená a od kdy již přiměřenou být přestala. V případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, již mohl reálně vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu.
Z uvedeného vyplývá, že pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly.
V restitučním řízení žalobkyně nelze na základě skutkových zjištění odvolacího soudu shledat taková období nečinnosti v postupu soudu, jež by vedla k závěru, že bylo možno očekávat skončení řízení před 15. 3. 2000, kdy byl na majetek dlužníka žalobkyně prohlášen konkurz. Pokud tedy žalobkyně ztratila možnost vymoci svou pohledávku, stalo se tak pro insolventnost jejího dlužníka, nikoli v důsledku průtahů v restitučním řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 4. září 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu