30 Cdo 1515/2002
Datum rozhodnutí: 23.10.2002
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 1515/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. Š., zastoupenému advokátem, o výživné zletilého dítěte, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 65/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2002, č. j. 47 Co 15/2002-27, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 6. 4. 2001 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 3.500,- Kč, a to měsíčně od data podání návrhu vždy do 15. dne v měsíci předem .

Rozsudkem ze dne 1. 8. 2001, č. j. 21 C 65/2001-13, Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 6. 4. 2001 měsíčně částkou 3.500,- Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce (výrok I.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužné výživné za dobu od 6. 4. 2001 do 31. 7. 2001 ve výši 13.300,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 34.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit Českému státu na účet Městského soudu Brno soudní poplatek 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. února 2002, č. j. 47 Co 15/2002-27, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2001, č. j. 21 C 65/2001-13, pro zpětvzetí žaloby, zrušil, řízení zastavil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 22.650,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.. S poukázáním na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítá, že odvolací soud měl při svém rozhodování o nákladech řízení vyjít z § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a žádnému z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení přiznat . Navrhl, aby dovolací soud napadený výrok o nákladech řízení zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o. s. ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o. s. ř. (§ 238 a § 238a o. s. ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o. s. ř. [§ 239 odst. 3 o. s. ř.].

V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá pouze výrok usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o usnesení ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno.

Přípustnost dovolání nelze v posuzované věci dovozovat, jak to činí žalovaný, z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., připouštějícího dovolání proti usnesení, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a řízení bylo zastaveno, neboť žalovaný, jak výše uvedeno, dovoláním napadá výhradně výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný, který neměl v řízení úspěch, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu