30 Cdo 1508/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2010
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.




30 Cdo 1508/2009

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru č. 9, proti žalované 1) České republice - Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, 2) České republice - Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku, se sídlem v Šumperku, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 40/1999, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co 188/2008-67, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co 188/2008-67, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2008, č.j. 23 C 40/1999-57, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 17.3.1999 se žalobce domáhal ochrany osobnosti za tvrzené porušení ustanovení trestního řádu, Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Požadoval po žalované náhradu nemajetkové újmy a škody a uvedl, že své nároky blíže odůvodní a jejich výši vyčíslí při nařízeném jednání soudu. Současně navrhl, aby byl osvobozen od placení soudních poplatků v této věci.
Usnesením ze dne 29.3.1999, č,j. 23 C 40/99-4, Krajský soud v Ostravě řízení přerušil. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. P 335/88 probíhá řízení ve věci návrhu na změnu omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům, případně na jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům, a toto řízení není dosud skončeno. Usnesení o přerušení řízení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.7.1999, č.j. 1 Co 117/99-13.
Usnesením ze dne 30. října 2007, č.j. 23 C 40/1999-24, Krajský soud v Ostravě rozhodl, že v řízení bude pokračováno. Současně přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zástupcem v tomto řízení mu ustanovil Mgr. P. F., advokátku se sídlem v Š.
K odvolání žalobce, který nesouhlasil s ustanovením této advokátky a žádal, aby mu byl ustanoven zástupcem JUDr. T. S., advokát se sídlem v P., Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2008, č.j. 1 Co 315/2007-35, usnesení soudu prvního stupně v napadené části týkající se ustanovení zástupce zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně tento soud zavázal, aby v dalším řízení nejprve postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) vyzval žalobce k odstranění vad žaloby spočívajících v nedostatečných skutkových tvrzeních a v nedostatcích žalobního petitu tak, aby bylo možno posoudit, zda je ustanovení zástupce žalobci zapotřebí k ochraně jeho práv a zda by zástupcem měl být advokát. Pokud žalobce vytýkané vady žaloby zhojí, vyzve ho soud, pokud to žalobce sám dobrovolně neučiní, k doplnění skutkových tvrzení o jeho majetkových a osobních poměrech a k jejich doložení, aby posoudil, zda nedošlo k jejich změně, která by mohla vést k (částečnému) odnětí osvobození od soudních poplatků. Teprve poté, budou-li splněny procesní podmínky, rozhodne o žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce.
Krajský soud v Ostravě potom usnesením ze dne 11. března 2008, č.j. 23 C 40/1999-40, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 14 dnů odstranil vady žaloby tak, že ji doplní o elementární skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, čeho a na jakém základě se žalobou domáhá, a uvede zcela jednoznačně, zda žádá zaplacení nemajetkové újmy, v jaké výši, a pokud požaduje i náhradu škody, uvede, v jaké výši ji po žalované požaduje, a poučil ho, že nevyhoví-li výzvě ve stanovené lhůtě, žaloba bude odmítnuta. Žalobce reagoval na výzvu přípisem ze dne 26.3.2008, v němž opět žádal, aby mu byl v tomto řízení ustanoven jako zástupce advokát JUDr. T. S. a aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Ostravě, aniž rozhodl o výše uvedené žádosti žalobce ze dne 26.3.2008, usnesením ze dne 13.5.2008, č.j. 23 C 40/1999-57, žalobu ze dne 17.3.1999 podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4.srpna 2008, č.j. 1 Co 188/2008-67, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Posoudil věc podle § 30 odst. 1 o.s.ř. a připomněl, že při rozhodování o ustanovení zástupcem advokáta soud přihlíží nejen k majetkovým a sociálním poměrům žadatele a k výši soudního poplatku, ale i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele, aniž by bylo třeba provádět dokazování, je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Za tímto účelem žalobce v návrhu musí uvést alespoň základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno zjistit, čeho a na jakém základě se žalobce žalobou domáhá. Pokud takové minimální náležitosti žalobce v podání neuvede, nejsou splněny procesní podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes výzvu soudu ze dne 11. března. 2008, č.j. 23 C 40/1999-40, neuvedl, čeho a na jakém konkrétním základě se domáhá, i když každý žalobce obvykle nepochybně disponuje takovými schopnostmi, aby jeho žaloba elementárním zákonným náležitostem vyhověla. Konstatoval, že žalobce bez zjevných příčin takovou žalobu nepodal a soudu znemožnil posoudit, zda ve věci jde či nejde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uzavřel, že žádosti žalobce o ustanovení advokáta jako zástupce nebylo možno vyhovět a že žaloba zůstala neprojednatelnou.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 28.8.2008 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 28.8.2008 dovolání doplněné jeho zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, v podání ze dne 23.3.2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že mu v daném řízení bylo odňato právo jednat před soudem, že soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl. Domnívá se také, že k ochraně jeho zájmů mu měl být již od samého počátku řízení ustanoven zástupce, o což opakovaně žádal.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení 241 odst.1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst.1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti požadované ustanovením § 241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) potom přezkoumal usnesení Vrchního soudu v Olomouci v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné řízení.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 téhož zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle ustanovení § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odst. 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst.2). Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje a na odměnu za zastupování (odst. 3).
Ze spisu vyplývá, jak již bylo zmíněno výše, že žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve věci.
Soud prvního stupně poté, co jeho usnesení o ustanovení zástupce bylo odvolacím soudem zrušeno a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, již o této žádosti žalobce o ustanovení zástupce nerozhodl, stejně tak jako o jeho další žádosti z 26.3.2008. Pouze vyzval žalobce k opravě a doplnění jeho podání a posléze výše citovaným usnesením žalobu odmítl.
Jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím než učiní další úkony v řízení. Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu doručenou žalobci nebyly odstraněny, jeho žalobu odmítl, byť v zásadě vycházel z právního názoru odvolacího soudu obsaženého v citovaném zrušovacím rozhodnutí, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, odvolací soud tento nesprávný postup soudu prvního stupně aproboval (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25.2.2004, sp.zn. 25 Cdo 63/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 2319, ročník 2004, nebo obdobně usnesení téhož soudu ze 3.6.2008, sp.zn. 30 Cdo 2629/2006). Zde dovolací soud vyslovuje přesvědčení, že soudy obou stupňů takto zřejmě nepřiléhavě fakticky vyložily zásadu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp.zn. 25 Cdo 218/2005, podle níž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl vadné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva (§ 138 o.s.ř.), nejde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. V posuzovaném případě však soudy obou stupňů, jak ostatně samy konstatují, věc takto neposuzovaly s tím, že obsahová úroveň žaloby takovéto zhodnocení vylučuje. Je tedy zcela zřejmé, že domnělou příčinou, proč soudy o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení nerozhodly, nebylo eventuální zjištění, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, jak má na mysli ustanovení § 138 o.s.ř., ale důvod zcela jiný, který proto bylo třeba posoudit v rámci samostatného rozhodnutí podle § 30 odst. 1 o.s.ř. Důvody uváděné soudy obou stupňů, proč podle jejich názoru nebylo třeba o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení rozhodovat, proto vybočily z rámce úpravy obsažené v § 30 a § 138 odst. 1 o.s.ř.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst.1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243 odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. června 2010

JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu