30 Cdo 1489/2011
Datum rozhodnutí: 27.09.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 11 obč. zák., § 92 odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 1489/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. V. , zastoupeného Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, proti žalovanému Mgr. M. N. , státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 40/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. června 2009, č.j. 1 Co 57/2009-82, takto: I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 15. ledna 2009, č.j. 23 C 40/2008-71, nevyhověl návrhu žalobce, aby žalovaný Mgr. M. N. z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil žalovaný Česká republika Ministerstvo spravedlnosti. Soud prvního stupně návrhu žalobce na záměnu účastníků nevyhověl s odůvodněním, že záměna účastníků na straně žalované by byla v rozporu se zásadou hospodárnosti. Přihlížel přitom k tomu, že řízení o ochranu osobnosti je vedeno od 18.10.2006, ve věci je možné rozhodnout a záměna účastníků by vyvolala další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky. Došlo by však ke změně věcné příslušnosti soudu v prospěch okresních soudů, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 160/2006 Sb., který je speciální k občanskému zákoníku, takže nároky uplatněné i za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podléhají režimu tohoto zákona a nejsou tak nároky ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku ve smyslu ust. § 9 odst.2 písm. a) o.s.ř.
Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) ze dne 18. června 2009, č.j. 1 Co 57/2009-82, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že žalobce návrhem na záměnu žalovaného uplatňuje nový nárok zdůvodňuje-li jej tím, že protiprávní delikt vůči žalobci byl spáchán nesprávným úředním postupem a nedůstojným jednáním M. N. podřaditelný pod příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Pak by ovšem nebyl příslušný k projednání a rozhodnutí věci krajský soud, jak tomu bylo dosud ohledně nároku žalobce na ochranu osobnosti podle § 11 obč. zákoníku a přiznání finanční satisfakce ve výši 200.000,- Kč podle § 13 odst. 3 obč. zákoníku, ale soud okresní podle § 9 odst. 1 o.s.ř. Výsledky dosavadního řízení by tak v řízení o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nešlo vůbec použít. Za správný tak považoval i závěr o nehospodárnosti takového procesního postupu a dále ze zabýval vznesenou námitkou podjatosti soudce soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval a neshledal ji důvodnou s odkazem na § 14 odst. 1 a 4 o.s.ř.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. června 2009, č.j. 1 Co 57/2009-82, podal dovolání žalobce. Žalobci soudem ustanovený zástupce z řad advokátů se s dovoláním žalobce zcela totožnil. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné a účelové, vydané ve snaze věc odložit. Má za to, že je i nadále dána příslušnost krajského soudu. Ve věci vedené pod sp.zn. 23 C 40/2008 namítal, že řízení je postiženo záměrnými vadami a že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, což však bylo odvolacím soudem tolerováno. Žádá, aby právní účinky podané žaloby a celého petitu byly zachovány a projednány dle čl. 2 zákona č. 59/2005 Sb. , poukazuje dále na postup soudu, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, s odůvodněním, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Návrh na záměnu účastníků na straně žalované byl motivován skutečností, že žalovaný Mgr. M. N. se měl výroku na adresu žalobce dopustit coby zaměstnanec okresního státního zastupitelství, při výkonu své funkce, a je proto dána pasivní legitimace českého státu. Opakovaně setrvává na námitce podjatosti soudce soudu prvního stupně a formuluje žalobní návrh ve věci samé. Obsahově (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se tak domáhá zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen o. s. ř. ), a po zjištění, že dovolaní bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a že je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. , dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř., upravující záměnu žalovaného, žalobci umožňuje, aby pomocí záměny odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i proti jiné osobě. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) omyl o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové žaloby.
Má-li být zaměněn žalovaný, je třeba, aby s tím vyslovil souhlas; případné negativní stanovisko nového žalovaného nemá právní význam. V přezkoumávané věci žalovaný k výzvě soudu prvního stupně ze dne 29.12.2008 sdělil, že s vystoupením z řízení souhlasí.
Přistoupení dalšího účastníka ani záměnu účastníka nesmí soud povolit tehdy, kdyby v důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.), kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, nebo kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, anebo kdyby soud, u něhož řízení probíhá, nebyl po přistoupení nebo záměně soudem věcně příslušným.
Závěr odvolacího soudu, že záměnou žalovaného by došlo ke změně věcné příslušnosti soudu (kdy namísto krajského soudu jako soudu prvního stupně by po záměně žalovaného rozhodoval okresní soud jako soud prvního stupně) je správný. Žalobce se totiž žalobou z 15.10.2006 domáhá odškodného 200.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy za zásah do jeho osobnostních práv, k němuž mělo dojít odůvodněním usnesení státního zástupce Mgr. M. N. ve Frýdku-Místku ze dne 17.7.2006, kde je na str. 3 uvedeno: že s tímto cigánem dělat nebudu je nutno v kontextu dalšího vysvětlení tento výrok hodnotit pouze jako běžně používané označení a nelze v něm spatřovat rasistický podtext . Žalobce se podáním ze dne 24.11.2008 domáhal záměny žalovaného tak, aby na místo dosavadního žalovaného vstoupila do řízení Česká republika zastoupená Ministerstvem spravedlnosti z důvodu, že protiprávní delikt vůči žalobci byl spáchán nesprávným úředním postupem a nedůstojným jednáním M. N. . V rozsudku ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 2916/2008, uveřejněném v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 125, ročník 2011 Nejvyšší soud uvedl, že v nálezech ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08 a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08, Ústavní soud shledal, že s ohledem na účinnost zákona č. 160/2006 Sb. (tj. od 27.4.2006) nelze náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí přiznat postupem podle § 11 a násl. obč. zák. K projednání žaloby na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí by tak byl věcně příslušný okresní soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud neshledal za důvodnou ani námitku, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) a to z důvodů, které v odůvodnění napadeného usnesení podrobně rozvádí odvolací soud. Dovolání bylo proto zamítnuto podle ustanovení § 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu