30 Cdo 1450/2001
Datum rozhodnutí: 30.08.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1450/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně M. V., proti žalovanému G. V., o rozvod manželství a úpravu práv a povinností k nezletilému V., nar. 6.1.1991, zastoupenému Městskou částí P. jako opatrovníkem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod spisovou zn. 6 C 34/95, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č.j. 39 Co 292/2000-152, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 6 C 34/95-143, byl zamítnut návrh žalovaného (podaný dne 14.5.1998) na doplnění rozsudku tamního soudu ze dne 20.11.1996, č.j. 6 C 34/95-128, který nabyl právní moci dne 27.2.1997, o výrok stanovící vyživovací povinnost i matce nezletilého.

Rozhodnutí bylo žalovanému doručováno na adresu Praha 4, Výletní 730/5, avšak bezvýsledně. Na základě údaje uvedeného na zásilce vrácené soudu (č.l. 144 p.v.), že žalovaný na uvedené adrese nebydlí, a z poznatků získaných z činnosti procesního soudu v řadě dalších řízení vedených se stejnými účastníky, dospěl soud k závěru, že žalovaný je neznámého pobytu. Proto mu byl usnesením ze dne 16.9.1999, č.j. 6 C 34/95-145, ustanoven opatrovníkem Mgr. Z. K., kterému bylo shora označené zamítavé usnesení doručeno dne 30.9.1999. Podle odůvodnění usnesení o ustanovení opatrovníka, byl učiněn marný pokus o doručení předvolání žalovanému prostřednictvím justiční čekatelky, v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 293/98 téhož soudu. Podle úředního záznamu ze dne 21.5.1999, učiněného ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 293/98, matka odpůrce sdělila, že ten se na své adrese nezdržuje s tím, že tam byl naposledy o vánocích 1998.

Z úředního záznamu ze dne 7.1.2000 (č.l. 146 p.v. tohoto spisu) plyne, že žalovaný převzal stejnopis usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 6 C 34/95-143, osobně při jednání u soudu I. stupně téhož dne při jednání ve věcech pod spisovou značkou 6 C 58/97 a 6 C 115/99. Toto usnesení napadl žalovaný odvoláním, ve kterém rovněž navrhl, aby soud vyslovil přípustnost dovolání ve smyslu § 239 o.s.ř., protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Usnesením Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 28. června 2000, č.j. 39 Co 292/2000-152, bylo odvolání odmítnuto jako opožděné s tím, že odvolací soud za řádné doručení odvoláním napadeného usnesení považuje jeho doručení k rukám opatrovníka žalovaného dne 30.9.1999. Převzetí zásilky samotným žalovaným v jiném soudním řízení je skutečností pro odvolací řízení nevýznamnou. Pokud bylo odvolání podáno až v lednu 2000 za situace, kdy žalovaný nepožádal o prominutí zmeškání zákonné lhůty k podání odvolání, dospěl odvolací soud k závěru, že se jedná o odvolání opožděné, odvolání odmítl, aniž se zabýval s odvoláním spojeným návrhem na připuštění dovolání.

Označené usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (dále jen dovolatel) v celém rozsahu dovoláním, které podal jako osoba oprávněná, s doloženým právnickým vzděláním a v zákonné lhůtě. Pokud jde o přípustnost dovolání, poukázal na zmatečnost ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., tj. že mu byla nesprávným postupem soudů obou stupňů odňata možnost jednat před soudem a doplnil, že přípustnost může být navíc podpořena eventuálním závěrem Nejvyššího soudu ve smyslu § 239 odst. 2 o.s.ř. Co se týká důvodnosti dovolání, zmínil dovolatel ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 243b odst. 2 o.s.ř. a vrácení věci k dalšímu řízení. Dovolatel především namítá, že při předání usnesení soudu I. stupně dne 7.1.2000 nebyl informován o skutečnosti, že mu byl ustanoven opatrovník, kterému již toto rozhodnutí bylo doručeno, a že mu tedy lhůta k eventuálnímu odvolání již uběhla. Předání usnesení považuje za akt ryze formální. Ustanovení opatrovníka bylo neodůvodněné a účelové za situace, když mu může být doručováno normálně nebo prostřednictvím zmocněnce pro doručování v osobě svého otce A. V. Ustanovení opatrovníka považuje za omezení svých procesních práv. V postupu soudů pak vidí zmanipulování řízení. Soudu II. stupně dále vytkl, že pochybil, když nezjistil, že podmínky pro ustanovení opatrovníka nebyly dány, a že se věcně odvoláním nezabýval, když konstatoval, že žalovaný promeškal lhůtu.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto.

Dovolatel tvrdí, že řízení bylo postiženo vadou podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., tj. že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli též při rozhodování. Rozhodne-li odvolací soud nesprávně, případné vady v postupu soudu při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 238, § 238a nebo § 239 o.s.ř. O takovém odnětí možnosti jednat před soudem jde např. tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, jestliže účastník řízení nebyl přibrán do řízení (§ 94 odst. 2 o.s.ř.), jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka, jestliže byl účastníku ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 2 o.s.ř., ačkoli k tomu nebyly důvody a žádná okolnost nebránila tomu, aby účastník byl předvolán k jednání apod.

Dovolací soud přezkoumal obsah spisu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a dospěl k závěru, že z obsahu spisu existence tohoto důvodu nevyplývá. Naopak, je z něj patrno, že k ustanovení opatrovníka žalovanému důvody dány byly, což bylo doloženo m.j. i poznatky soudu prvního stupně ze spisů, vedených ohledně dalších sporů účastníků.

Pokud jde o další důvody přípustnosti dovolání, spadající pod ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., které jsou zároveň dovolacími důvody podle § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř., z obsahu spisu jejich existence nebyla zjištěna. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/, až g/ o.s.ř.).

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné. Proto dovolání na základě ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatel neuspěl a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2001

JUDr. František D u c h o ň

předseda senátu