30 Cdo 1446/2000
Datum rozhodnutí: 12.07.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1446/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. S. proti žalovaným 1/ F. S. a 2/ nezletilému J. S., zastoupenému M. č. P. 5 jako opatrovníkem, o popření otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 159/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 1999, č.j. 39 Co 242/99-19, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 30. října 1998, č.j. 10 C 159/98-13, zastavil řízení a rozhodl o jeho nákladech a soudním poplatku, s odůvodněním, že přes výzvu předsedy senátu nebylo podání žalobkyně doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, takže jsou splněny podmínky pro jeho zastavení podle § 43 odst. 2 o.s.ř.

Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným žalobkynino odvolání pro opožděnost odmítl. Vycházel ze zjištění, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 uložením na poště dne 18.1. 1999, takže posledním dnem pro včasné podání odvolání byl 2. únor 1999, tedy patnáctý den po doručení, jak byla řádně poučena v písemném vyhotovení usnesení soudu prvního stupně (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Na běh odvolací lhůty přitom nemá vliv skutečnost, že žalobkyně si uloženou zásilku vyzvedla na poště teprve dne 20. ledna 1999. Protože odvolání podala osobně přímo u soudu prvního stupně až dne 3. února 1999, učinila tak již po uplynutí zákonné lhůty k odvolání a usnesení soudu prvního stupně proto nabylo právní moci (§ 159 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.).

V podaném dovolání, jež opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ i § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., žalobkyně namítá, že usnesení soudu prvního stupně mělo být doručováno podle ustanovení § 47 odst. 1, 2 o.s.ř.; sama žádnou výzvu poštovního doručovatele o tom, že jím nebyla zastižena a že proto zásilku přijde doručit v dalším termínu, však neobdržela. Obdržela pouze oznámení, že dnem 18. 1. 1999 bude zásilka uložena na poště. Zásilku obsahující usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení si vyzvedla dne 20. 1. 1999 a dne 3. 2. 1999 podala proti němu odvolání. Poukazuje na to, že ode dne uložení zásilky v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. běží adresátu tři dny k vyzvednutí. Protože zásilku vyzvedla již za dva dny, nutno počítat lhůtu k podání odvolání od jejího skutečného doručení. Jelikož odvolání podala čtrnáctý den od skutečného doručení zásilky, zákonnou lhůtu k odvolání dodržela a odvolací soud proto neměl odvolání jako opožděné odmítnout. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud v jeho rámci rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn odvolání odmítnout jen v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

V posuzovaném případě odvolací soud skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho včasnosti, jež uvádí v odůvodnění svého usnesení, a jež ani dovolatelka nikterak nezpochybňuje, posoudil z hlediska doručení napadeného usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 46 odst. 1, 2 o.s.ř. Podle něho adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Citované ustanovení upravuje tzv. prosté doručení, t.j. takové, jež nevyžaduje doručení do vlastních rukou, které je upraveno v ustanovení § 47 o.s.ř. a jehož se žalobkyně dovolává. Písemnosti, jež se doručují do vlastních rukou adresáta podle tohoto ustanovení, určují jednotlivá ustanovení o.s.ř., jejichž výčet je obsažen také v § 13 odst. 3 Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, publikovaného v Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. března 1998, č.j. 1100/98-00D. Usnesení o zastavení řízení podle § 43 o.s.ř. však mezi nimi obsaženo není. Protože takové doručení nenařídil ani předseda senátu (§ 47 odst. 1 o.s.ř.), nepochybil odvolací soud, jestliže při posuzování včasnosti žalobkynina dovolání vycházel ohledně doručení usnesení soudu prvního stupně z ustanovení § 46 odst. 1, 2 o.s.ř., nikoli § 47 o.s.ř.

Zjištění odvolacího soudu, potvrzené žalobkyní v dovolání, pokládá i dovolací soud za správné. Jestliže tedy usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení obsahující řádné poučení o možnosti podat proti němu odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení bylo poté, kdy je nebylo možno žalobkyni doručit přímo, uloženo na poště dne 18. ledna 1999, se současnou výzvou žalobkyni je vyzvednout, nutno uvedený den v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o.s.ř. pokládat za den doručení. Zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.) tedy započala dne 19. ledna 1999 a skončila dne 2. února 1999 (úterý), § 57 odst. 1 o.s.ř.. V důsledku toho je správný i závěr odvolacího soudu o opožděnosti podaného odvolání, jež bylo žalobkyní podáno až následujícího dne 3. února 1999.

Pro úplnost třeba dodat, že to zřejmě nahlédla i dovolatelka, podala-li posléze žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, jež jí ovšem byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. září 1999, č.j. 10 C 159/98-34, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1999, č.j. 39 Co 640/99-40, zamítnuta.

Za tohoto stavu pak nelze shledat důvodnou ani námitku dovolatelky o tom, že řízení před odvolacím soudem trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. tj. že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. jednání (před odvolacím soudem) není třeba nařizovat, jestliže se odmítá odvolání podle § 218 (o.s.ř.). Právě o tento případ jde i v projednávané věci, takže postup odvolacího soudu, pokud jednání nenařídil, není nesprávný, nýbrž je v souladu s citovaným ustanovením.

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odt. 1 ísm. f/ o.s.ř. ani některou z vad, uvedenou v ostatních případech cit. ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 234b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věta první o.s.ř., neboť žalobkyně, která v dovolacím řízení nebyla úspěšná, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a úspěšným žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 věta první o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.





V Brně dne 12. července 2000

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková