30 Cdo 1416/2007
Datum rozhodnutí: 22.11.2007
Dotčené předpisy:





30 Cdo 1416/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. B., proti žalované I. Q., o určení neúčinnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 16 C 212/2000, o dovolání R. V., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2003, č.j. 21 Co 52/2002-34, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením v odvolacím řízení rozhodl, že v řízení bude pokračováno s R. V., jako procesní nástupkyní I. Q. Vycházel ze zjištění, že ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 60 D 1398/2002 vyplývá, že žalovaná I. Q. zemřela. Usnesením ze dne 5.2.2003, č.j. 60 D 1398/2002-51, Městský soud v Brně schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle kterého mimo jiné pozůstalá dcera R. V. nabyla rodinný dům č.p. 3128 na parcele č. 3090 a parcelu č. 3090 - zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Ž. Krajský soud dovodil, že úmrtím žalovaná I. Q. v průběhu odvolacího řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 a § 107 odst. 1 o.s.ř). Ve věci se jedná o majetkový nárok a povaha věci tak umožňuje pokračovat v řízení. Tou, která ve svém důsledku převzala povinnost, o níž v řízení jde, je dcera zemřelé žalované R. V. Jmenovaná nabyla nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy ze dne 27. 6. 2000, uzavřené mezi I. Q. a I. Q. a ve vztahu k nimž se žalobce domáhá vyslovení neúčinnosti smlouvy podle § 42a obč. zák. Dcera žalované je tak jejím procesním nástupcem s důsledkem uvedeným v § 107 odst. 4 o.s.ř.


Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podala R. V. (dále dovolatelka) dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. písm b) o.s.ř. Namítá zejména, že předmětem řízení bylo posouzení platnosti úpravy majetkových vztahů mezi manžely


a nejde o majetkový nárok vůči žalované. Za daných okolností úmrtím jednoho z manželů nejde už o vztah mezi manžely a dědic už nemůže vstoupit do vztahu mezi manžely jako procesní nástupce ve věci, která se týká dohody mezi manžely. R. V. navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení krajského soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Podle ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.


Podle ustanovení § 107 odst. 2 o.s.ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.


Podle ustanovení § 107 odst.5 věty první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci


v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.


Ustanovení § 107 o. s. ř. platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.


Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení během řízení (v době


po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno), soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování


v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení zejména tehdy, jestliže práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázána


na osobu účastníka řízení a nepřechází na jeho právní nástupce, jestliže určitá skutková podstata je podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, jestliže smrtí (zánikem) účastníka řízení došlo podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení jde, nebo jestliže zemřelý (zaniklý) účastník řízení nemá žádného právního nástupce.


V projednávané věci se žalobce domáhal odpůrčí žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 18.10.2000 určení, že smlouva o změně stanoveného rozsahu společného jmění manželů uzavřená dne 27. 6. 2000 mezi manžely I. Q. a žalovanou, na základě které nabyla do svého výlučného vlastnictví dům - objekt bydlení č.p. 3128 a pozemek parcelu č. 3090 - zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Ž., je vůči žalobci právně neúčinná ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. V průběhu řízení žalovaná zemřela.


Institut odporovatelnosti (uplatňující se odpůrčí žalobou) - tak jak je vymezen v ustanovení § 42a obč. zák. - slouží a je určen pro potřeby exekučního řízení. Jeho účelem je umožnit věřiteli, který má vůči dlužníkovi vymahatelnou pohledávku, domoci se v exekuci uspokojení své pohledávky z majetku, který ušel v důsledku jeho odporovatelného právního úkonu, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Odporovatelnost z hlediska hmotného práva je nastolení tzv. relativní neúčinnosti právního úkonu. Relativně neúčinný úkon je platný, nastávají podle něj všechny účinky právem spojované s platným právním úkonem, pouze ve vztahu mezi účastníky (tedy ve vztahu mezi věřitelem a osobou třetí, která od dlužníka nabyla majetek odporovaným právním úkonem) se na tento právní vztah hledí, jako by k onomu právnímu úkonu nedošlo.


Z uvedeného je zřejmé, že předmětem řízení v posuzované věci je majetkový nárok vůči osobě účastníka, jež odporovatelným právním úkonem nabyla majetek; tento nárok smrtí nezaniká, neboť není podle hmotného práva vázán na osobu účastníka, vůči které je uplatněn odpůrčí žalobou, a přechází na právní nástupce. Povaha věci tak nebrání pokračovat v řízení, jak správně dovodil krajský soud. Samotná skutečnost, že odporovatelným právním úkonem je smlouva mezi manžely, je z tohoto hlediska právně nevýznamná a na uvedeném závěru tedy nemůže nic změnit.


Obecně je zastáván názor, že podle ustanovení § 42a obč. zák. nelze úspěšně uplatnit odpůrčí žalobu vůči dědici osoby, jež je ve sporu o určení neúčinnosti právních úkonů pasivně věcně legitimována, tedy vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (srov. např. Jehlička, Švestka, Škárová: Občanský zákoník, komentář, C.H.BECK, 2004, 9. vydání, Praha 2004, str. 256). To ovšem neznamená, že řízení o odpůrčí žalobě nelze dokončit, zemře-li v jeho průběhu tato osoba, tedy žalovaný.


Institut procesního nástupnictví (v daném případě formou universální sukcese,


a to na základě hmotněprávních ustanovení upravujících oblast dědického práva) je založen na principu, podle kterého přechod práv a povinností, k němuž došlo


v hmotněprávní rovině, se musí projevit i v procesní rovině, jelikož sukcesor nabyl práva a povinnosti v tom stavu, v jakém byla, a s vlastnostmi, které měla, v době sukcese; k těmto vlastnostem patří i to, že byla předmětem probíhajícího řízení (předmětem sporu). Jak bylo uvedeno shora, v řízení o odpůrčí žalobě je předmětem řízení nastolení tzv. relativní neúčinností právního úkonu, která se však rozhodnutím soudu pouze deklaruje a působí ex tunc. Odtud se podává i možnost pokračovat v tomto řízení s dědicem majetku po žalovaném, který jej nabyl z odporovatelného právního úkonu.


Z uvedeného je zřejmé, že usnesení krajského soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatelky podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. listopadu 2007


JUDr. Karel Podolka, v. r.


předseda senátu