30 Cdo 141/2014
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



30 Cdo 141/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 30 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 173/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č. j. 15 Co 239/2012-349, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 29. března 2012, č. j. 26 C 173/2009-319, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. prosince 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Napadený rozsudek je založen na závěru, že nedošlo k žalobkyní tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, ani vydání rozhodnutí, která by bylo možno považovat za nezákonná ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Vymezuje-li žalobkyně dovolací důvod otázkou, zda v rámci zkoumání naplnění podmínek odpovědnosti státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. lze naplnění znaku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu spatřovat nikoli v jediném nezákonném rozhodnutí či nesprávném úředním postupu, nýbrž v několika nezákonných rozhodnutích či nesprávných úředních postupech, které lze samostatně hodnotit jako méně závažné, ovšem ve svém souboru s ohledem na svou četnost a vzájemnou souvislost vedly ke vzniku škody uplatňované vůči státu , je zřejmé, že se míjí s právním posouzením jejího nároku odvolacím soudem, jež žádné (tedy ani marginálně) nezákonné rozhodnutí ani (marginálně) nesprávný úřední postup neshledal. Tato skutečnost diskvalifikuje uplatněný dovolací důvod z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se jeho posouzení dovolacím soudem nemůže v poměrech žalobkyně nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2001, nebo ze dne 3. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu