30 Cdo 1397/2012
Datum rozhodnutí: 24.10.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 1397/2012-226

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce OSA ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, občanské sdružení, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 20, IČO: 63839997, zastoupeného JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká 20, proti žalované obchodní společnosti ARISTOKRATY HOTELY, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, IČO: 25237365, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 17, o zaplacení 82.579,10 Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 25/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2011, č.j. 1 Co 35/2011-196 , takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.860,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Aleše Klecha, LL.M., advokáta se sídlem v Ostravě, Zámecká 20.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2010 č.j. 31 C 25/2010-153, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. listopadu 2010, č.j. 31 C 25/2010-162, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci podle autorského zákona částku 48.249,25 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu 34.330,- Kč s příslušenstvím. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2011, č.j. 1 Co 35/2011-196, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 16. března 2012 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a zároveň se domnívá, že nejsou naplněny předpoklady nepřípustnosti dovolání stanovené v § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Uvádí, že odvolací soud potvrdil výrok I. soudu prvního stupně v částce 48.249,- Kč s přísl. a potvrdil výrok II. v zamítnuté částce 34.330,- Kč. Žalovaná má za to, že výrok II. rozsudku soudu prvního stupně je nesprávný co do výše. Žalovaná zpochybňuje rozsudek odvolacího soudu v rozsahu částky 53.970,- Kč.
K podanému dovolání se vyjádřil žalobce tak, že dovolání je ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. nepřípustné.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. října 2011, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z výroku I. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 48.249,25 Kč s příslušenstvím, tedy peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Žalovaná pak není subjektivně legitimována napadnout výrok I. rozsudku odvolacího soudu v části, v rámci níž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 34.330,- Kč s příslušenstvím, neboť tímto výrokem nevznikla žádná újma na jejích právech.
Nejvyššímu soudu ČR jako soudu dovolacímu (§ 10a o.s.ř.) proto nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. b) a c) téhož zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srov. § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 64/2012 Sb. účinné od 1. 3. 2012) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2012


JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu