30 Cdo 1374/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:





30 Cdo 1374/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce


J. d., zastoupeného dvokátem, proti žalované České republice Ú. p. z. s. ve v. m., o zaplacení 30.178,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 189/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 2. 12. 2008, č. j. 54 Co 316/2008 - 91, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 54 Co 316/2008 - 101, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.057,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s .ř.):


Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 2. 12. 2008, č. j.


54 Co 316/2008 - 91, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 54 Co 316/2008 - 101, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 7. 2008, č. j. 6 C 189/2008 - 65, kterým žalované bylo uložena povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku částku 30.178,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30.178,10 Kč od 7. 12. 2006, nejdéle do 31. 12. 2006, s tím, že poté bude výše úroků odpovídat roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procent a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, až do zaplacení, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje v posouzení: 1) účinků nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 278/2004 Sb., 2) vztahu ustanovení § 879c a násl. obč. zák. k přechodným ustanovením části čtvrté zákona č. 229/2001 Sb., 3) dopadu ustanovení § 879c a násl. obč. zák. na právní vztahy založené a existující v době od 30. 6. 2001 do 31. 12. 2004, a 4) zda se přiznáním bezdůvodného obohacení z důvodu vzniku vlastnického práva ze zákona podnikatelskému subjektu nejedná o zakázanou veřejnou podporu dle práva Evropského společenství a dle zákona č. 59/2000 Sb. Dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uplatněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení není promlčen. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené


v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou zaměstnancem s právnickým vzděláním, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Otázky, které podle dovolatelky mají pro rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam, nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru v souladu se závěry uvedenými v nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 a ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 32, pod č. 35/2004, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4459 a v časopise Právní rozhledy č. 1, roč. 2007, str. 31, který se týkal obdobného předmětu řízení, a v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, a ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. IV. ÚS 914/07, v nichž oba soudy zaujaly shodný závěr, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e občanského zákoníku , od nějž se Nejvyšší soud v této věci nemá důvod odchýlit (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2504/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2316/2006, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1456/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2506/2006, ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2490/2006, ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4270/2007, ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2797/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2246/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1945/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3201/2007, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4961/2008, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4526/2008, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5088/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1345/2007, ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4061/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 1680/2007, v němž byla řešena mj. otázka promlčení).


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 3.110,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod. 4, zaokrouhlená podle § 16 odst. 2, snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50% podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobci vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 647,90 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce ve výši 4.057,90 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. dubna 2009


JUDr. Olga Puškinová, v. r.


předsedkyně senátu