30 Cdo 1361/2017
Datum rozhodnutí: 19.04.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 1361/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci P. B. , proti žalovaným 1) JUDr. J. S., CSc., 2) Mgr. D. H. a 3) Mgr. M. K., Ph.D., všem s místem pracoviště Nejvyšší soud, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, o zaplacení částky 3.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 239/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2016, č. j. 70 Co 174/2016-114, takto:


Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou zaplacení částky 3.000.000 Kč za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti žalovaných, jako soudců Nejvyššího soudu, neboť věděli o jeho zdravotním stavu a porušili jeho základní práva, a to možnost řádného projednání věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 278/2008 .
Krajský soud v Brně (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 2. března 2015, č. j. 70 Co 38/2015-58, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále též soud prvního stupně ) ze dne 13. ledna 2015, č. j. 33 C 239/2014-45, jímž soud žalobci neustanovil k jeho žádosti zástupce k ochraně jeho zájmů ve věci. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobu v této věci je třeba hodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva vzhledem k tomu, že není dána pasivní legitimace žalovaných.
Žalobce potvrzující usnesení odvolacího soudu napadl vlastnoručně sepsaným dovoláním, ve kterém znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně poté vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dané řízení. Podáním ze dne 29. dubna 2015 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 12. června 2015, č. j. 33 C 239/2015-72, Městský soud v Brně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalobce toto usnesení potvrdil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 70 Co 155/2015-82, ve znění: Žalobci se nepřiznává osvobození od soudního poplatku za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 38/2015-58, ze dne 2. 3. 2015. Stejně jako soud prvního stupně učinil závěr, že odvolání není důvodné, když podaná žaloba je případem zcela bezúspěšného uplatnění práva.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 70 Co 155/2015-82, podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání a požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků. Přípisem ze dne 21. 3. 2016, reagujícím na výzvu soudu k doplnění dovolání a předložení plné moci advokáta, žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. srpna 2016, č. j. 70 Co 174/2016-114, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2016, č. j. 33 C 239/2014-104, ve znění, že se žalobci pro účely řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 70 Co 155/2015-82, neustanovuje zástupce z řad advokátů.
Ve vlastnoručně sepsaném dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ze dne 15. srpna 2016, požádal žalobce opět o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Při projednávání dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2016, č. j. 70 Co 174/2016-114 Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, neboť v předmětné věci jde ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, kdy žalobce vidí zásah do svých osobnostních práv v rozhodovací činnosti soudců, kteří nejsou ve sporu pasivně legitimováni (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2017

JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu