30 Cdo 1293/2001
Datum rozhodnutí: 21.08.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 1293/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po Ing. V. K., vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 782/99, o dovolání manželky zůstavitele V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 14 Co 180/2000-147, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným k odvolání manželky zůstavitele (dále dovolatelka) potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. října 2000, č. j. 15 D 782/99-138, jímž byl zamítnut návrh, aby Ing. J. S. byl zproštěn výkonu funkce správce dědictví po zemřelém Ing. V. K. a tímto správcem byl ustanoven B. H.

V podaném dovolání, jež označuje jako podané v souladu s ust. § 239 o.s.ř.", dovolatelka namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) - řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). V případech dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., a to tak, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno. Ostatní případy přípustnosti dovolání stanovené v § 238a odst. 1 písm. a/ až c/ a e/ a f/ o.s.ř. nepřicházejí v úvahu, neboť jsou spojeny s jinými formami rozhodnutí odvolacího soudu, než je potvrzení usnesení soudu prvního stupně. Rovněž nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o.s.ř. již proto, že odvolací soud ve výroku svého usnesení nevyslovil, že dovolání je přípustné a dovolatelka takový návrh ani nepodala.

Přípustnost dovolání by tak mohla být založena pouze v případě, kdyby byla zajištěna některá z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., a to ať již na straně soudu (písm. a/, f/), na straně účastníků (písm. b/, c/), nebo se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení (písm. e/), nebo kdyby byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání (bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání vady vytýká) je tu však založena teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Dovolatelka je však nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v citovaném ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti byl dán.

Námitky dovolatelky ve skutečnosti představují dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jímž se ovšem lze zabývat jen za předpokladu, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a či § 239 o.s.ř., což však v daném případě splněno není.

Protože usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. postiženo a protože z hlediska ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolatelčino dovolání - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věta první a § 218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2001

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu